Od ptačího brka k trsátku II: odhalte zákonitosti své hry

Po úvodu do problematiky trsátek by bylo vhodné téma osvěžit doplněním praktických ukázek a případně dalšími postřehy z praxe. Trsátek je dnes na trhu totiž téměř nepřeberné množství tvarů, tlouštěk, materiálů i cenovek. Vyznat se v tomto konkurenčním pralese je poměrně obtížné a může to hraničit až s rozhodovací paralýzou omezující samotnou podstatu věci – hraní na kytaru. Hned na začátku však podotknu, že se to s trsátky většinou zbytečně přehání a realita je naštěstí mnohem jednodušší.

Dnes totiž často vítězí silnější marketingový příběh (nezřídka dokonce polopravda či úplná promo-lež), než vlastní kvalita výrobku, jejíž reálné vnímaní je navíc vysoce subjektivní záležitost. A tak zřejmě Mexická národní banka rozšiřuje fámu, že Billy Gibbons (ZZ Top) hraje mexickým pesem (a proto má tak fantastický zvuk), což není pravda. Na rozdíl od Briana Maye (Queen) jež legendární šestipenci skutečně používá (Britská národní banka v tom tentokrát prsty nemá, protože už je to mince neplatná), zřejmě kvůli finančním úsporám, protože uvádí v rozhovorech, že ho vyjde levněji než normální trsátko :) A podobně jako byste měli podléhat každý rok novému modnímu diktátu, tak byste měli neustále hledat to dokonalé trsátko. To je však jenom jedno – Trsátko osudu!

Ale pojďme od marketingu a merchandisingu zpátky k hraní. Má opravdu trsátko zásadní vliv na zvuk? Jeho materiál? Tvar? Tloušťka? Šalamounsky odpovím, že ano i ne.



Při poslechu jsou rozdíly v takovém (v podstatě analytickém) vzorku poměrně jasně slyšitelné, ale bude tomu tak i v kompletní muzice? Dobře, to je elektrická kytara. Platí to i pro kytary akustické? Vynikající test se objevil na německém serveru Bonedo, kdy se porovnávala trsátka z různých druhů dřev, kovů, kostí, kamene, plastů a dalších materiálů. Je sice v němčině, ale jednoduše pochopitelné a přehledné. Kdo by si chtěl vzorky porovnat v klidu, může si stáhnout všechny ukázky z jednoho linku.

A vracíme se zpět k Šalamounovi. Rozdíly to samozřejmě jsou (různé zabarvení, množství výšek, jiný atak...), ale pohříchu mnohem víc pro pocit samotného hráče při hře než pro posluchače a výslednou hudbu. Tím pádem není příliš důležité jakým trsátkem je co zahrané. Takže je to všechno jenom jeden velký marketingový podvod?

Samozřejmě, že ne. Je tolik různé muziky, ještě víc různých kytar a úplná záplava kytaristů. Každý jsme svým způsobem unikát a neexistuje žádná obecná pravda, pouze požadavek konkrétního člověka pro konkrétní účel. Tedy někdy je lepší tlusté nepoddajné trsátko s ostrou špičkou, jindy měkký kulatý „papírek“. Navíc do toho vstupují výše zmiňované subjektivní preference. A tak Paul Gilbert si momentálně užívá hraní hodně tenkými trsátky (pod 0,60 mm), přestože na takovou vrcholně technicky náročnou hru jsou obvykle doporučována trsátka tvrdší. Anebo naopak známý YouTube guru Rob Scallon používá skoro balvany a vyhovuje mu to taky.

A to je vlastně celé. Hrajte těmi trsátky, co vám vyhovují, těmi co dělají to, co se vám líbí. Není to žádná velká věda ani tajemné mystérium. Zkoušejte, hledejte, testujte. Jednak to není tak finančně náročné jako u dalších druhů kytarového vybavení, druhak může být poučné odhalit některé zákonitosti VAŠÍ hry. Také decentní rozšíření zvukové palety nebo podtržení jemných odstínů VAŠÍ hudby není na škodu. Například při této nahrávce jsem použil čtyři různá trsátka a jestli se to nezaujatému posluchači projevilo i navenek, můžete posoudit sami.


Sliboval jsem i nějaké další postřehy. A když se tak dívám na tu hromadu trsátek, co jsem za čtvrtstoletí nashromáždil, tak...

1. Není sice náhoda, že většina trsátek je ve tvaru podlouhlé kapky s ostrou špičkou - skutečně vyhovuje nejvíce lidem. Ale to neznamená že byste nemohli hrát velkým trojúhelníkem. Postupně se objevilo opravdu ohromující množství tvarů a jediné kritérium je osobní vkus každého soudruha ;)

2. Úžasná pravá želvovina je nepřekonatelná pouze proto, že její používání je zakázano. Kdyby tomu tak nebylo, je to jeden z mnoha normálních materiálů. To samé platí pro slonovinu, mrožovinu nebo jedno z nejlepších marketingových extempore – pravěkou mamutovinu. Koho by snad zajímalo, proč nám těžce dostupné věci připadají lepší, doporučuji velmi poučnou domácí četbu.

3. Většina superdrahých, výjimečných, dokonalých a nenahraditelných trsátek jsou pouze cimrmanovské vynálezy nebo chytré marketingové příběhy o „kouzelném meči vykovaném z meteoritu“. Mám jeden takový zázrak speciálně určený pro bluegrass a dlouho jsem poslouchal, jak se jeho uživatelé rozplývají nad nádherně tučným tónem. Já cynicky poznamenám, že to ve skutečnosti znamenalo pouze předražené tlusté trsátko bez špičky = málo výšek. Na kytaru téměř nepoužitelné, ale na mandolínu si s ním občas zadrnkám.

5. Kovová trsátka mají trošku ostřejší (kovovější) atak, mně osobně nevyhovují svojí nepoddajností. Někteří kolegové (Wohnout, The Atavists) si ale velmi pochvalují trvanlivost především při pick slidech (pazvuk skluzem hranou trsátka po strunách). Jak si to pochvalují nebohé struny, už raději neuvádí.

6. Kamenná trsátka jsou podobný případ. Mně spadlo v kuchyni na kachličky a jeho krátká hyenická kariéra tak byla ukončena hromadou střípků.

7. Dřevěná trsátka jsou většinou tlustá a zvukově hodně temná, různá dřeva mají lehce odlišné barvy.

8. Rohovina je zvukově kapku ostřejší než dřevo, jinak je to podobné.

9. Filcové (nebo kobercové) trsátko může být zajímavá alternativa pro kytaristy hrající na basu (zvukově něco mezi prstem a trsátkem). Je jemnější než plast a nemá ten typický (někdy nehezký) lupanec.

10. Tenké plastové trsátko je vhodné pro akordický doprovod akustické kytaru.

11. Obligátní Dunlop Jazz III je super pro sólování, horší je to s doprovodnou hrou (je malé a vypadává z ruky).

12. České trsátko Brain má výborně vyřešenou protikluznou rybinu, pro mě příjemněji do ruky než všechny ostatní podobné výrobky.

13. Mám rád Dunlop Gator Grip, klouže méně než další plasty, ale rychle se opotřebovává.

14. Tenčím Ultexům parádně sedí akustiky, ale často se lámou.

15. Trsátko osudu z vás rockstar neudělá, tedy aspoň u mě se nezadařilo a jeho replikou můžete maximálně pobavit znalce této kultovní taškařice.

A tak bychom mohli pokračovat do alelujá. Běžte si raději sami zatrsat...

Tagy: