Test kytarových zkreslovadel do 2000: Razzor Overdrive a Distortion

Razzory patří k levnější skupině efektů. Uvnitř se ale nachází střívka z dílny JOYO, tento rodokmen je tedy neradno podceňovat. Ve druhém pokračování mého testu dostupných zkreslovadel jsem se zaměřil na srovnání efektů Razor Overdrive a Razzor Distortion. O této nové řadě jsem už dříve psali zde.

Na čem se zkoušelo?

Co se týká aparátů, připomínám, že mně byl po ruce byl 15 W Line6 Spider Classic a hlava Engl Powerball II, s reprobednou Engl 2x12 Pro. Kytara byla zvukově neutrální rocková klasika od Ibanez S serie.

Razzor Overdrive

Jde o soft-clip efekt alá Tubescreamer. Tomu napovídá i zelená barva krabičky, která působí velmi bytelně. Trochu mě překvapilo, že na rozdíl od jiných efektů této firmy, nemá tzv. TRUE BYPASS (úplné odpojení efektu ze signálové cesty, když není efekt aktivní) .

Ovládá se pomocí TŘÍ knobů s označením DRIVE, TONE, VOLUME. Patrně není třeba vysvětlovat, co který knoflík dělá. Napájení je možné pomocí externího zdroje i baterií 9 V, která se vkládá zespodu pod plastovou přepážku. To komplikuje případné uchycení efektu na pedalboard. Na druhou stranu, na pedalboardu se většinou používá nějaký centrální zdroj, tak co.

Cena: okolo 1000 Kč.

Razzor Distortion

Rudý bráška předchozího zkreslovadla je spíš typu hard-clip. Tomu napovídá i označení distortion.

Popis je podobný jako u Overdrive, jen nám tu přebývá přepínač HIGH/LOW, který výrazně zabarvuje výsledný zvuk buď do ostřejších výšek (HIGH) nebo naopak do dunivých hloubek (LOW). Ani tady se nekoná TRUE BYPASS, což podle několika recenzí prý ovlivňuje průchozí signál. Já nic takového nezaznamenal.

Cena: ani tady nepřekročí 1000 Kč.

Let´s Rock!

Tento slogan má Razzor pod nožním spínačem napsáno – a vcelku ho to dobře popisuje. Opět jsem vše zapojil standardně, tzn.: kytara – Razzor Overdrive – Razzor Distortion – kytarový aparát.

První byl Engl Powerball a Razzor Overdrive. Ten má velni dobře použitelnou tónovou clonu, která účinně reaguje v celém rozsahu. Překvapila mě celková hlasitost, která je nastavena velmi nízko. Někde mezi 2-3 h je hlasitost vyrovnána s čistým signálem. DRIVE byl použitelný tak do 12 h a pak už to prostě nebylo ono.

Po chvilce bádání jsme zůstal v nastavení: DRIVE (11 h), TONE (1 h), VOLUME (3 h).

Hned v prvních tónech mě Overdrive dostal svojí „čistotou“ zkreslení. Žádné hutné hradby, ale surové a čitelné zkreslení.

Razzor Distortion je proti bráškovi trochu tvrdší efektík. Navíc celý jeho projev se rapidně mění pomocí přepínače HIGH/LOW. Zatímco LOW se mi až tak nelíbil, HIGH nastolil velmi příjemné středo-výškové zabarvení. GAIN je opět použitelný tak do 12 h pak se začíná hltit a otupovat. Tónová clona má u mě 1-. Velmi dobře zpracovaná.

Konečné nastavení vypadalo asi takto: GAIN (11 h), TONE (2 h), LEVEL (10 h), switch - HIGH.

Zkreslení bylo velmi hezké, tvrdší, ale i na rozložené akordy krásně čitelné. Vcelku konkrétní tón, za který se snad nemusí nikdo stydět.

Super byla i kombinace obou zkreslovadel, kde zkreslení ještě trochu narostlo. Jakoby se efekty přímo doplňovaly. Napísknutí tónu bylo jednoduché téměř po celém hmatníku a přitom se zvuk netřepil. Na sóla přímo stavěné.

Kick It!

Přepojil jsem se na Line6 a zkusil i tuto kombinaci. Ovedrive tady moc nevyčníval a byl spíš jako pod dekou. Zvuk se ztrácel a nebyl příliš věrohodný. Naopak Distortion se i tady ukázal dobře. Nebylo to sice stejné maso jako na Englu, ale byl vhodným doplňkem Spidera. Kombinace obou efektů i tady splnila očekávání a zvuk dostal nový rozměr.

Ještě nekončíme…

Výsledek zatím vypadá podobně jako v 1. díle, ale nenechte se zmást. Poslední tři krabky EHX Muff Overdrive , Jet City Shock Wave a Razzor Metal Distortion si ještě nezařvaly. Přiště jim to umožníme.