The Riverman: jak vypadá 90% DIY záležitost

Co tu a tam napsat základní příběh vznikajícího alba, třeba i méně známé kapely? Desítky přístupů, stovky možností, to všechno pro vás může být při volbě vlastní cesty inspirující. Dnes se dozvíte, jak své druhé ípíčko připravovali The Riverman.

"Máte-li u The Riverman dojem, že slyšíte refrén, pro jeho zopakování si musíte skladbu pustit znovu. Symetrické formy nejsou jejich styl. Jde spíš o plynutí pocitů a života samého. Viděli jste někdy dvě stejné vlny v moři? The Riverman není o tom, že se budete cítit dobře. Máte hlavně cítit!,"
přistálo mi tuhle v mailu. Zrovna jsem je pouštěl v hitparádě na Radiu 1. Tak jsem pánům napsal, ať pošlou víc – a v hlavě měl téma na možný seriál. Více už nepřerušený tok od poloviny kapely, Vladimíra Rokoského:

Naše EP Black Floe vznikalo půl roku a je v podstatě z 90 % D.I.Y. záležitostí. Jsou to naše poslední věci plus jeden cover, který hrajeme na koncertech. Ale myslím, že z původní verze zůstalo jenom pár akordů a text. Náběry jsme dělali v našem studiu, protože jsme jenom dva muzikanti, tak to bylo poměrně jednoduché: elektrické piáno Roland RD 300 přes midi kabel pěkně do Cubase, stejně tak kytara NORMAN Protege B18 Cedar Presys. Používali jsme zároveň snímání dvou mikrofonů, jeden klasický kondík značky Rode NT1, a druhý také klasiku Sure Beta 57. Kytar jsem ovšem nahrál více a pak jsme v postprodukci různě měnili jejich pozice.

Co se zpěvu týče, tady jsme se vyřádili, protože jsme chtěli mít celou desku založenou na zvuku klasického piána a akustické kytary a vokály měly přebírat hlavní melodie a v podstatě dotvářet celou atmosféru. Takže jsme nahráli spoustu vícehlasů, doprovodných backing vokálů a prostě hrozný kvanta materiálu. Všechno také na Rode NT1. Chtěli jsme se tak přiblížit zvuku třeba Fleet Foxes, prvních dem Toma Odella nebo některých sólovek Johna Fruscianta.

Následně jsme všechno prostříhali, finální stopy zanesli ke kamarádovi Mirkovi Šmilauerovi (Lanugo) a všechno jsme míchali v jeho Studio Spálená. Pod jeho vedením také probíhala veškerá postprodukce včetně závěrečného masteru. Jestliže náběry nám dali poměrně dost časově zabrat, post produkce ještě víc. Piáno bylo jasné – až na pár efektů čitý zvuk grand piano. Kytar už je tam trochu více a je na nich i více efektů, pluginů, ale nejvíce práce nám dali právě vokály a jejich správný zvuk.

Původně jsem počítali, že jako první singl nasadíme I Get It (který naživo zněl super), ale právě díky vokálům se krásně "dobarvila" skladba Hope, rozhodli jsme se právě pro ni. Na zmíněném coveru Wonderful Life s námi zpívá kamarádka Markéta Urbánková, která se právě vrátila z pobytu ve Francii, slovo dalo slovo a je tam.

Jinak jak jsem říkal: jedná se o DIY. Každý má nějakého šikovného kamaráda a tedy i my: obal jsem dělal s Honzou Poduškou, web nám nakódil kamarád Martin Prokop, texty jsem ladil s kamarádkou ze států Elle Sidell... a celkový výsledek nám pomáhal korigovat náš manažer Lukáš Burkoň, kterému patří speciální dík.

Tagy: