AEROS Loop Station: dokonalý looper!

Doba koronavirová nepřeje koncertům ani zkoušení, co se podívat pod pokličku momentálně nejvybavenějšímu looperu na trhu? Konstruktivně a proaktivně si zpříjemněte karanténní samotu a seznamte se s „kámošem“, který vás potom klidně může výborně podporovat i naživo.

Floridskou firmičku Singular Sound jsem před časem zachytil v souvislosti s automatickým bubeníkem Beatbuddym, tedy „bicím kámošem“ (někdy naší krásně košaté češtině chybí adekvátně úderné výrazivo). Oslovil mě především praktickou ovladatelností, což je vlastnost, kterou řadím mezi nejdůležitější podmínky nákupu nového vybavení. Protože jsem několik měsíců registroval humornou kampaň na nový looper, co udělá konec všem ostatním looperům, což je typická nadsázka doprovázející propagaci u Singular Sound, byl jsem zvědavý, jestli se tuto strategii striktně založenou na potřebách a feedbacku samotných muzikantů podaří přetavit i do ultimátního looperu.

Problematika loopingu mě eminentně zajímá, AEROS jsem si proto okamžitě po uvedení na český trh aktivně vyžádal na test. Vyzvedl jsem si luxusní kartonovou krabici sympatických rozměrů (některé firmy už pochopily, že i detaily jako balení jsou důležité pro vnímání kvality) a po rozbalení na mě čekal pokyn, ať se nejdřív připojím na wifi a aktualizuji firmware, protože ho upgradují často a pravidelně. AEROS je totiž už spíše než kytarový efekt malý počítač s příslušnými periferiemi.

Nelekněte se, že se po zmáčknutí tlačítka on/off nejdřív nic neděje, systém potřebuje chvíli na nastartování. Pak se rozsvítí velký barevný dotykový displej s názornými ikonami a vy se ocitnete skutečně v 21. století. Zatím sice nefungoval interní Quick Start Guide, ale upgrade firmwaru skutečně proběhl – a mohl jsem se plně ponořit do testování mnoha desítek funkcí, které tato smyčkovací stanice nabízí.

Jak z recenze na takto složité zařízení neudělat pouhý vyčerpávající výpis funkcí z manuálu?

Napovídá už samotný, sympaticky útlý návod v pdf. Čekal jsem stovky stránek suchopárného technického popisu a tenhle jich má jenom pětadvacet, navíc plných obrázků. A nic mi tam vlastně nechybělo. Pověst uživatelsky příjemné firmy tak Singular Sound potvrdili hned od začátku. Mít spoustu možností totiž vypadá lákavě, ale protože se mj. zabývám i inovacemi, designem a marketingem výrobků, dávno dobře vím, jak je to nemilosrdně dvojsečné a v drtivé většině případů paradoxně naopak kontraproduktivní.

Se slzou v oku odbočím k parkovacím automatům umožňujícím veškeré myslitelné způsoby platby, které v dobré víře navrhl totální ignorant. Operace normálně párvteřinová se zoufalým řidičům mění na dlouhé minuty, a když se konečně pročtou a proklikají spoustou obrazovek pomocí kompletní miniklávesnice (sic!), jsou vyzváni k zadání SPZ. A protože spousta lidí si ji nepamatuje nebo zmatkuje, tak si tohle martyrium, s nadávající frontou vzápětí úplně stejně postižených nešťastníků za zády, radostně zopakuje. (Parking Hack: Navíc tu SPZ ani zadávat nemusíte, systém to obvykle vezme i bez ní.) Cesty do pekel často bývají dlážděny dobrými úmysly. A v dnešní, informacemi přehlcené době, nemáte čas ani chuť se prokousávat tunami informačního smogu. Proto oceňuji, když někdo testuje svoje výrobky ve skutečné praxi a navíc na to dokáže i operativně reagovat.

Ale zpět ke smyčkám. Během času jsem hloubkově prošlapal looperů už poměrně dost (AEROS má šťastné pořadové číslo 13), takže moje požadavky jsou jasně vyprofilované. Jak už jsem předeslal, naprosto zásadní je pro mě ergonomie a ovladatelnost. A to i poslepu! Další jsou adekvátní rozměry a poslední je vybavenost. Nepotřebuji žádnou kosmickou stanici, ale od složitějšího looperu vždy vyžaduji zdánlivě triviální funkci sloka/refrén. Jak tuto základní disciplínu zvládá AEROS, předvádí samotný majitel a zakladatel David Packouz (i to je mimochodem známka dobré firmy, že výrobek předvádí vlastně top manažer).

Dřív jsem ani nevnímal, že loopery jsou buď paralelní, nebo sekvenční. To znamená, že mají smyčky na sobě nezávislé (už známé sloka/refrén) nebo propojené (což např. umožňuje nahrát krátkou opakovačku a přes ni dlouhé sólo). AEROS umí obojí bez nutnosti přepínat něco rukou (jako jiné přístroje). U Boomerangu – praotce složitějších looperů, se nechal inspirovat nožním kontrolerem, takže nohou můžete nastavovat nejenom celkovou hlasitost, ale i poměry mezi smyčkami, takže vlastně takový nohou ovládaný mixpultík. Všechno názorně zobrazováno na velkém barevném displeji.

Všechny footswitche mají logicky přiřazeny funkce na jedno či dvě šlápnutí a přidržení, zase všechno viditelné na displeji. K tomu midi, kvantizace, dokonalá integrace s již zmiňovaným Beatbuddym – ale to už zase sklouzáváme k prostému opisování technických specifikací. Looping je totiž velmi subjektivní disciplína, někdo potřebuje víc smyček rychle za sebou, někdo jednu s mnoha overdubby, někdo potřebuje loopovat i zpěv atd.

Přestože sleduju manuály, recenze i videotesty, vždycky mi zbyl nějaký můj osobní detail, který jsem musel ověřit až v praxi. Při složitějších zařízeních to ani není možné všechno zachytit v únosném rozsahu, musíte si prostě vyzkoušet, jestli dané zařízení dělá, co potřebujete konkrétně vy. Proto se vrátím ke svému osobnímu náhledu a řeknu, že AEROS má optimální počet přepínačů – tak, aby nic nechybělo, nepřebývalo a pořád se v tom člověk orientoval bez nutnosti si pamatovat komplikované taneční krokové variace. Kdo někdy sólově hrál, zpíval, zároveň měl bavit publikum a udržovat atmosféru, tak mi přesně rozumí.

Na nějaké složitosti na pódiu opravdu není prostor ani na zlomky vteřin a vejráním na svoje nohy si posluchače na svou stranou velmi pravděpodobně nezískáte. Proto například ten jinak perfektní displej pro mě naživo není zas taková výhoda (na koncertě na to jednoduše nemám čas). Na doma, přípravu smyček atd. je ale skvělý, protože zvlášť ve složitějším režimu 6x6 výrazně napomáhá orientaci. Mně tedy bohatě stačil režim 2x2, ale v následujícím videu vám slečna Ladytechster ukáže, k jakým všemožným alotriiím režim 6x6 lze využít. Jak často opakuji, dle chutí každého soudruha (a soudružky).

Po letech touhy po miniaturizaci mi praktický život hodil trochu zpátečku, takže si troufám říct, že AEROS má ideální rozměry. Je vlastně docela malý, ale přitom ne natolik, abyste se nechtěně přešlapávali a vytvářeli si tak stresující live situace. Samozřejmě jednoduchý jednotlačítkový looper může být maličký, protože po něm nic zásadního nechci. Ale sofistikovanější smyčkování si žádá adekvátní rozměry a tomu odpovídající ergonomii, tedy ovladatelnost. Když po sloce chci nakopnout refrén, tak při zpěvu se budu špičkou boty těžko trefovat do jinak skvěle místo šetřících mikroefektů nebo naopak muset 3x přešlápnout dlouhé vzdálenosti na looperu rozměru okresního letiště.

U looperu také potřebuji, aby byl vybaven funkcemi, které opravdu potřebuji. K čemu mi bude zpomalování a reverse, když mám velký looper a prakticky jenom jednou smyčkou bez možnosti jednoduše přepnout na jinou frázi a navíc musím ještě pro zastavení šlapat 2x? K čemu mi bude 999 pamětí, když se mezi nimi nemůžu jednoduše přepínat a musím se k looperu ohýbat a ovládat ho i rukou? Pořád nevycházím z úžasu, kolik i komplikovaných a drahých zařízení nedokáže naplnit tyto požadavky společně.

AEROS to umí a je to zatím nejlepší looper, který jsem měl pod nohou. Nekompromisní zvuková kvalita je v této kategorii samozřejmostí, takže jsem to ani blíže nerozebíral, jednoduše je připraven ergonomicky vyřešit většinu potenciálních smyčkovacích komplikací. Když mluvím za sebe, tak možná dokonce všechny. Kdo to myslí s loopováním vážně, doporučuji minimálně vyzkoušet. Dál už může jít snad jenom kompletně konfigurovatelné zařízení, kdy si tlačítkům budeme moc přiřadit požadované funkce, ale to je zatím pořád hudba budoucnosti a otázka jak vzdálené. A než to bude, můžete dobývat světová pódia třeba s AEROSem.