Animé: pamatuje si na ně ještě někdo?

Jirka Kučerovský se vedle svého angažmá u Tomáše Kluse vrátil i ke své domácí kapele. Mnozí jistě vydechli: konečně! Už na debutu Sky Above The Wires emo-rockové trio Animé hýřilo chytlavými nápady, nelíčenou živočišností a energií. Hráčské eskamotérství druhého alba Cuts pak výraz kapely, byť za cenu drobného "zploštění", posunulo opět dál. Plně propojit výchozí živočišnou energii a brilantní muzikantství se mládencům každopádně podařilo na jejich posledním albu Animé. Jaká bude čtvrtá deska Dead Trams, plánovaná na přelom ledna a února u X Production?

Třetí řadovka Animé ve mě ještě i po bezmála šesti letech od vydání vyvolává mravenčení. Jestliže začínající nápěv a kytarové riffy ještě plynule navazovaly na předchozí tvorbu kapely, karty zamíchala hned následující rádiová hitovka Never Come True, která zní v refrénu bezmála jako Support Lesbiens. Bicí i nápady na této desce jsou přímočaré a chytlavé, ale přitom velmi chytré. Inspiraci Animé nepřímo přiznali, například v mogwaiovské Shine, ve výsledku ale zůstali různorodí a uvěřitelní.

Kapela tehdy byla ve vrcholné formě: ambiciózní, spontánní a posluchačsky vstřícná, aniž by se snažila zavděčit všem. Pěvecky uzrál také frontman Jirka Kučerovský, který dokázal, že spontaneita, nasazení a práce s barvou hlasu je mnohem důležitější než široký rejstřík. Jen těžko se pak nešlo oddávat hédonickému opojení při variacích na Anathemu v Pintzrade, artrockovým kudrlinkám v Eels & Oysters nebo dojetí v baladické Crying In Public. Natožpak když v Don't Look Dawn si kapela vystačila pouze s „obyčejnou“ suverenitou, lehkým kytarovým perem a základním rytmem. Great Expectation, do třetice jednoduše bylo zatím ze všeho nejlíp! A jak to vypadá dnes? To předjímá čerstvé video z dílny Fair Price Music.