Bastlířův black box bitRanger přeje odlišnosti

Popsat tento nástroj velikosti kytarového efektu, který má, jak je už u výrobce tradicí, překližkové bočnice a nachází se na něm neobvyklé množství zdířek, není snadné. Výrobce Bastl Instruments označuje bitRanger jako analogový logický počítač. Kdo ale nestudoval automatizované systémy řízení, si pod tímto názvem stejně moc nepředstaví, a ani u absolventů tohoto či příbuzných oborů si tím nejsem příliš jist.

Asi nejpřesnější jej bude označit za black box, tedy černou skříňku, u které nevíme, jak funguje a můžeme jen empiricky zkoumat, jak se mění zvuk při různém propojení a nastavení přepínačů a potenciometrů. A možností je skutečně požehnaně, potenciometry jsou sice jen čtyři a přepínačů o jeden více, ale zdířek pro propojování je podle výrobce 118…

Ale ono není vždy nutné vědět, jak co přesně pracuje. Yamaha DX 7 se stala klasikou, přestože nikdo moc nevěděl, jak vytvářet zvuk pomocí frekvenční modulace. Takže zkoumat zapojení není třeba, i když samozřejmě bez podrobnějších znalostí to bude pořád tak trochu tajemné zařízení, jako jsou analogové syntezátory pro ty, kdož nechápou subtraktní syntézu.

Základ bitRangeru je prostý, nízkofrekvenční oscilátor, sloužící jako taktovací, zdrojem zvuku je pak napěťově řízený oscilátor, který se synchronizován s vysokofrekvenčním oscilátorem. To, co uslyšíme – třeba přes vestavěný mini reproduktor – je závislé na dalším propojení. Klíčovou roli hraje dělička taktu, kdy nenajdeme jen obvykle dělení na poloviny, čtvrtiny, osminy, ale lze jít až na 4096tinu. Už z toho je patrné co je hlavním úkolem této krabičky – vytvářet opakující se sekvence a arpeggia, prostě dobré loopy, které poslouží jako základ pro nějakou lo-fi elektroniku nebo experimentálnější EBM. Ovšem je nutné si uvědomit, že bitRanger je spíše pro improvizující experimentátory a noiseniky, než po lidi, kteří chtějí každý večer předvádět totéž, protože vše záleží na zapojení, které si musíme zakreslit, paměť vzhledem ke koncepci jaksi chybí.

Vytváření loopů není intuitivní, protože nejde o sekvencer s klasickým ovládáním, kdy si nastavíme tempo a rozhodneme, v kterém taktu bude kdy jaký tón hrát. Pracuje se tu s dělením, s využitím jen některého z bitů, čili na mnohem hlubší, hardwaru bližší úrovni. Osobně se přiznám, že jsem nakonec spíše jen zapichoval kabely a sledoval, jak se co mění, ačkoli samozřejmě některé věci se daly po pár hodinách odhalit. Jenomže bitRanger není určen pro klasické programování, ale právě pro experimenty, pro onu metodu pokus omyl, jež přinese zajímavější výsledky, než opakování známých postupů.

Pokud se někdo ztratí, může v návodu najít pár obrázků zapojení, od nichž se lze odrazit. A je tam ještě pár dalších tipů, jak například ozvláštnit sekvence, aby nebyly stále stejné - nahodilost vnáší výstupy ze spodní řady nazvané Adventure Bits, kde se vybírá třetí nebo osmý bit a využívá výstupů obvodu MUX, do něhož však je nutné přivést signál z děličky. Použít lze i logický obvod XOR (vylučovací NEBO).

Zvuk není nic moc, což ale nemůže nijak překvapit, protože podobné je to u každého oscilátoru. Ani samotný zvuk jednooscilátorového Microbrutu není zrovna extra, je docela bzučivý. Osobitý charakter mu dodává až filtrace. Ne náhodou je taky na propagačním videu bitRanger připojen ke Korgu Monotron, který má klasický filtr ze syntezátoru MS-20. Já jsem bitRanger připojil ke svému Korgu Arp, který má hned tři různé verze Low Pass filtru a ještě navíc jeden HP Filter ořezávající naopak přílišné basy. Zvuk se okamžitě změnil, byl docela plný, i když samozřejmě ARP nebo Moog to nebyl.

Rozdíl ve zvukové kvalitě asi nikoho nepřekvapí, bitRanger se taky nevydává za syntezátor. Protože však nástroj zase není až tak laciný, stojí sedm a půl tisíce, podobné srovnání není od věci. Platí se však především za originální koncepci nabízející neobvyklé možnosti.

Když jsem vytáhl Korg Arp, hned jsem vyzkoušel, jak bitRanger funguje s externí klávesnicí, která se připojuje přes CV – musím říci, že bez problémů. Připojit bitRanger k napěťově řízeným zařízením je snadné a bez rizika, protože vstupy a výstupy jsou osazeny diodou, takže se hranice 5V nepřekročí. Lze k němu tudíž bez problémů připojit i sekvencer Arturia Beatstep, který v některých režimech vysílá až osm voltů.

Právě konektivita je velkou předností bitRangeru, řídit se dá nejen oscilátor, ale také se dá synchronizovat, což je důležité pro spojení s bicím automatem – u většiny stylů je jaksi záhodno, aby byla smyčka synchronizovaná s rytmem, přičemž bitRange může soužit jako řídící i podřízený. I to funguje bez problémů, jak se ukázalo s Rolandem TR-626, i když zrovna tyto dva nástroje k sobě zvukově úplně nepasují. Výrobce to na svých stránkách ukazuje ve spojení s mini automatickým bubeníkem od Teegae Engineering Pocket Operator PO-12, ale půjde to i s Volcou. Loopy v synchronizaci s kopákem a virblem nabízejí slušný základ pro EBM.

BitRanger tedy není jen zařízení, které zajímavým způsobem doplní nějaký modulární syntezátor, byť i s tím se dá dobře spojit, jen budou potřeba speciální propojovací kabely, bitRanger pracuje menšími zdířkami než je standardní 3,5 jack (ale třeba Moog Werkstatt pracuje se stejnými). Možností nabízí skutečně hodně. A kdo nástroji propadne, chce si ještě více pohrát s tím, co nabízí a snáze to využívat, může si koupit tlačítkový ovladač Synapsis s maticí 4x4, který umožňuje libovolně spojit čtyři vstupy s čtyřmi výstupy. Místo zasouvání a vytahování kabelů lze mačkat jen tlačítka. Pak už se dá nástroj použít i naživo a ve více skladbách bez nutného přepojování drátů. Lze si také dokoupit na míru vytvořený Bitboard, přes který si lze přidat podle vlastního zájmu a schopností další obvody, což už je více elektrikařina, ale existují lidé, které právě tohle baví.

BitRanger se nestane dalším Kaossilatorem, který umožnil využívat syntezátory i lidem, jež na ně neumějí hrát. Na to není jeho ovládání dost intuitivní, vytvořené zvuky si nelze jednoduše uložit a možnosti jsou přece jen omezené, ovšem hledačům nabízí možnost vytvořit něco skutečně odlišně znějícího. A nemusejí to být nutně jen lidé z lo-fi scény experimentující se zvukem nebo milovníci modulárních syntezátorů.

BitRanger není nástroj jen pro úzkou skupinu osob, využít jej mohou díky dobré konektivitě a synchronizaci i lidé věnující se jiným žánrům elektronické hudby včetně té taneční, do které mohou přinést zajímavé ozvláštnění. Celý set se na tom postavit nedá, ale může ho to zajímavě obohatit, i když ovladač Synapsis bude nutností.