Dokážete si vybrat správná trsátka?

Začínající kytarista stojí před celou řadou rozhodnutí. Uklidnit vás může snad jenom to, že většina z nich není definitivní a dříve nebo později je můžete změnit. Každá změna ovšem stojí nějaké úsilí. To je ale jediná slabina experimentování s trsátky – téměř nejpoužívanější součásti vašeho vybavení, která má podstatný vliv na tón a techniku.

Sám jsem se od trsátka z víčka margarínu (protože 0.88 mm bylo na mě moc) během prvních pěti let hraní dostal na 3.0 mm. Po dalších patnácti letech nicméně experimentuji s trsátky znovu. Navíc – i když většina kytaristů má to jedno své, jsou i tací, kteří na různé nástroje či party mají různá trsátka, podle potřeby.

Ale nejprve k tomu, jak se rozhodnout hned na začátku. Obecně je několik kritérií. Hlavní je pocit ze hry, jakkoliv je to subjektivní. Trsátko by vám nemělo překážet. Neříkám rovnou, že by mělo být pohodlné. Protože tak skončíte u toho z víčka od margarínu. Na doprovody možná OK, ale další trsání je dost nepřesné, trsátko se moc ohýbá. Na druhé straně spektra je mince, třeba kytarista Queen ji používá, v modifikované verzi to najdete u Guthrieho Govana. Neexistuje žádné jasné pravidlo, ale tloušťka je parametr, který je jasný a dá se s ním dobře experimentovat.

Velikost a tvar špičky

Zatímco velikost je především o ergonomii, tvar špičky je hodně o technice. Ergonomie není málo a záleží, jak s trsátkem zacházíte. Zvláště pokud (jako já) střídáte hru prsty a trsátkem, musíte mít nějakou fintu, kam trsátko schovat. Mně se mezi prsty či do dlaně lépe schovává trsátko malé, jinému ovšem menší trsátka vypadávají z ruky. Tvar může jít od spičaté spičky po kulatou. Také jsou trsátka s třemi možnostmi, každý vrchol má jiný tvar. Obecně platí, že na rychlejší a artikulovanější hru je lepší spička, ale zase na doprovody (třeba na akustiku) je lepší kulatější hrot. Artikulace a ostrost tónu se také mění dle tvaru špičky.

Materiály a grip

Materiál má vliv na zvuk, ale také na grip (vroubky, otvory, které mají zabránit vypadádání trsátka z ruky a nežádoucímu posouvání mezi prsty). Grip je jednoduše řečeno to, jak vám trsátko drží v ruce. Tady je to hodně subjektivní a hraje roli třeba to, jak se vám při hře potí ruce.

Nejčastějším materiálem je plast, ale pozor, i tady jsou značné rozdíly. Například moje nyní nejpoužívanější trsátko je stejně hladké jako to, které jsem měl před tím, ale z ruky mi nepadá (dokonce se mě tak trochu drží :-)).

Vcelku mě pak překvapilo, jak efektivní jsou otvory v trsátkách. Pro mě zatím nejúčinnější proti vypadávání. Kovová trsátka jsou neúprosná, neuhnou a mají většinou hodně agresivní tón. A je to trochu útok na struny, plus něco stojí. Dřevěná jsou zajímavá kategorie, mně dobře zní s lubovkami a nylonovými strunami (když nestačí prsty). Tady už je to hodně o vašem uchu a vkusu.

Cena a barva

Divná kombinace, že jo? Ale když jsem si jednou objednal trsátko za dvě stovky, přišlo mi po všech stránkách perfektní. Až na to, že bylo průhledné. Takže je nespíš někde v bytě a už ho nikdy nenajdu. O ztrácení trsátek je mezi muzikanty (a jejich partnery) hodně vtipů. Trochu vážnější je, když hledáte svoje perfektní trsátko při koncertě. Já mám černou rád, takže mám moc hezký černě potažený reprobox, na kterém černé trsátko nikdy neuvidím. Ale zase doma mám bílý koberec.

Tyto řádky nejsou zdaleka vyčerpávající. Je to jen moje zkušenost a vaše možná cesta kytary. Experimentujte a mějte hlavu, srdce a uši otevřené. Přeju ladnou cestu kytarou.

P.S.: Na obrázku níže najdete trsátka, která teď zkouším já. Odhalovat zákonitosti své hry pak můžete i s pomocí článku Od ptačího brka k trsátku.