Rozhovory
Tomáš Niesner: Neumím psát skladby od stolu
Zrní: Občas je dobrý kašlat na ego
Pavel Skála: Mám rád, když do sebe kytary zapadají
Maella: Učím se pracovat s oběma verzemi sebe sama
Jan Spálený: Kdo chce zapalovat, musí sám hořet
Honza Ponocný: Necpat se tam, kde se necítíš dobře
Steve Drewett (Newtown Neurotics): Chtěl jsem psát hudbu, která dokáže lidi emocionálně propojit
Zdeněk Lev: Servis kytary může být na míru, jen správně vybrat
Jindra Polák (Jelen): Hudba je trochu jako fitness – když bolí, tak roste
Marie Kieslowski: Už se neostýchám říct, že jsem hudebnice
Michal Němec: Jablkoň, to je jedna kapela a čtyři různé muziky
Rozálie: Textová upřímnost a otevřenost na naší scéně chybí
Zenkl a Stevenson (Andel Sound): V hudební produkci se věci mění každou minutu
Kyšperský & Pilgr: Mezi sýrem Apetito a magazínem Leo
Alen: Tmu vnímám jako metaforu hlubin našeho nevědomí
Marie Tilšarová: Nikdy jsem neměla ambice léčit lidi