D'Addario NYXL: hope or hype?

S postupem svých kytarových let jsem dorostl do věty, že zvuk je v rukách. Aspoň tedy v tom smyslu, že čím blíž ruce, tím větší podíl na tónu. Zbytek řetězce už můžete jenom odečíst (špatně rezonující kytara, kradoucí kabely a efekty atd.). No a nejblíž rukám jsou struny a trsátko (prsty). A to je obojí hodně individuální. Protože experimenty s trsátkem už mám za sebou (skončil jsem na malém Stubby 3.0 mm), zkusil jsem experimentovat se strunami. A tam jsem narazil na sérii D'Addario NYXL.

Sadou 1046 osazuji už několik měsíců všechny své elektrické kytary kromě lubovky (Thomastik nebo Pyramid, ale o tom třeba jindy). Měl jsem je na open airech, v klubech, ve studiích... a hlavně každý den v ruce. Za srovnatelné alternativy považuji Elixir nebo Cobalt řadu od Ernie Ball.

Od strun chci v tomto pořadí – spolehlivost, intonaci, zvuk a aby to co nejdéle vydrželo. Vše odvisí od stylu hry, frekvence, ladění a hlavně seřízení kytary. Při mé nynější frekveci nejméně dvě zkoušky týdně, tři čtyři koncerty za měsíc a sem tam studio hraju každý den. Potivost rukou nadprůměrná, nepoužívám tvrdší techniky s vibrapákou, ani extrémní bendy.

Pokud jde o spolehlivost, NYXL patří mezi špičku – na koncertech nejenže nepraskají, ale drží ladění i při "zásahu" osvětlovačem. Intonaci drží jak při převozech (to mě dost překvapilo), ale i při intenzivním hraní (studio) a při minimu hygienických opatření jsem neměl s laděním problém.

Zvuk jsem nijak konkrétně neřešil (a neměřil), ale evidoval jsem opravdu mírný nárůst hlasitosti (ale ten mi zrovna nechyběl), nicméně dvě věci mě překvapily – moc hezký zvuk harmonických a malé "šumy" při posunování ruky po struně (jedna z mých kytar má de facto piezzo systém, který je na toto citlivější). Ale hlavní vlastností, pro kterou jsem ochoten utratit téměř dvojnásobek ceny za "normální" struny, je výdrž. Dřív jsem musel měnit struny DAdd/Ernie Ball) téměř každý týden, dvě tři zkoušky + jeden koncert a hotovo. Tyhle struny při zachování základů pravidelné péče mi vydrží přes dvojnásobek.

Platí, že zrovna struny jsou hodně subjektivní záležitost, tak dodám i dva postřehy. Struny bez vinutí mi hodně rychle naberou černý odstín, přičemž zvuk i intonací drží, a potom, asi měsíc mi trvalo, než jsem si zvykl, že na dotek jsou trochu jiné (snad bych řekl "drsnější") než dosavadní. Ale rychle jsem si zvykl. Takže – myslím, že marketingově jsou struny trochu přechváleny (ale jak jinak, že?), nicméně WOW efekt se u mě dostavil. Opravdu mohu říci, že i v tak konzervativní části kytarového řetězce je možná podstatná změna k lepšímu.