Jak s nástrojem vypadáte? Podle Godina klíčové kritérium výběru.

Přestože momentálně prožívám soukromé time management peklíčko, na brněnskou zastávku workshopu snů jsem si čas prostě vyšetřit musel. Robert Godin je totiž pro mě nejinovativnější kytarář posledních dekád, který to navíc neustále dokazuje i v náročné velkosériové výrobě.

A dobře jsem udělal, přestože welcome drink kanadské whisky jsem si vychutnat nemohl, ale hodnotím dobrý crossmarketingový nápad, který navíc pomohl příhodně naladit ostatní neřídící návštěvníky na „kanadskú notečku“. Pro kytaristy, co se zajímají o nástroj trochu hlouběji, to byl totiž večer plný zajímavých informací od dnes už starého pána, který ale byl jedním z hlavních protagonistů progresivního vývoje jinak tak konzervativního odvětví, jako je výroba kytar.

Vzpomínám si, jak jsem zamlada zamilovaně obdivoval nádhernou hybridní kytaru Godin LGX anebo jak jsem poprvé nahrával ve studiu na hutný cedrový dreadnought Seagull. Snaha přinést kytaristům kvalitní nástroje pro nejlepší vyjádření jejich pocitů a emocí se prolínala celým večerem, a protože Godin (a dalších 5 firem z jeho rodiny – Seagull, Simon&Patrick, Norman, Art&Lutherie, LaPatrie) je největší neasijský výrobce kytar s produkcí 250 tisíc kytar ročně, je jasné, že tyto snahy byly víc než úspěšné.

Začalo se od kácení a řezání dřeva s vtipnou demonstrací vlivu orientace letokruhů na pevnost ozvučnice (pomocí karty od hotelového pokoje) a pak už se řinula jedna zajímavost za druhou. Zužující se hlava s rovným vedením strun a její pozitivní vliv při přelaďování, význam úhlu krku pro různé desky, těla i druhy kytar (věděli jste, že nylonová, westernová nebo elektrická kytara vyžaduje každá mírně odlišný úhel krku?), dověděli jsme se jak nejlépe ladit akustiku bez ladičky, aby zněly dobře i akordy v různých polohách, proč levné nástroje nemají tak barevný projev a jak to ovlivňuje způsob lakování, o systému dvou zvukových komor v těle tenkých elektroakustických nástrojů, které překvapivě hlasitě rozezní i „placku“ nasucho (jak je možné se přesvědčit na vlastní uši), jak vyrobit nevazbící nylonku dobře hratelnou i trsátkem, jaký vliv na zvuk mají různé menzury, kde přiložit ucho aby šlo poznat, jestli elektrická kytara nasucho opravdu rezonuje a mnoho a mnoho dalšího.

Za nejvíc šokující informaci je možno považovat výsledek rozsáhlého průzkumu, který dělal Godin pečlivě a nákladně mezi 400 kytaristy, s cílem zjistit podle čeho si skutečně vybírají kytaru. Zjistili totiž, že když je samotné nechali v místnosti s kytarami, tak dřív nebo později se každý (!) z nich šel podívat do zrcadla, jak s vybraným nástrojem vypadá. Takže nejdůležitější vlastností je pro nás kytaristy vzhled, pak pohodlí při hraní a až po nich nejčastěji skloňovaný zvuk. Ve světle miliónů slov při řešení technických detailů v hospodě nebo na internetových fórech je to skutečnost minimálně k zamyšlení.

Potom své oslnivě efektní umění tapingu na kytaru Norman předvedl Tomáš J. Holý, který překvapeně glosoval, že na tak kvalitní kytaru ještě nehrál a opravdu toho zvuku je v ní mnohem víc než byl doposud zvyklý. Ostatně můžete se přesvědčit sami, díky záznamu z pražské zastávky tohoto workshopu splněných snů.

Jako jeden z českých průkopníků barytonových kytar jsem si s radostí zahrál na novinku Godin A6 Ultra Baritone a potom, co pan Godin podepsal návštěvníkům kytary a probral s nimi pár detailů nastavení, jsem měl štěstí na další dlouhý v podstatě soukromý rozhovor (společně s Petrem Furchem), kdy přišla řeč na připravovanou gypsy kytaru, mandolíny a rozličné etnické nástroje a v neposlední řadě na lehké kufry, jejichž jsem fanouškem a spokojeným uživatelem od úplně první verze ještě s názvem Fortcase až po dnešní TRIC case. Pro mě jsou totiž dokonalým kompromisem mezi ochranou a hmotností, díky speciální hmotě jinak používané v automobilovém průmyslu do nárazových zón nebo výrobě cyklistických přileb, což potvrdil i p.Godin příběhem svého syna, který bez jediného problému procestoval letadlem celou Asii (s kytarou v TRIC case spolu se zavazadly v nákladovém prostoru se kterými se personál letišť rozhodně nemazlí).

Kdo by se chtěl podívat detailněji na probírané skutečnosti, může si využít např. factory tour Seagull a dozvědět se, jak docílit neobvyklé konzistence ve výrobě (aby všechny kytary ze stejné série zněly stejně), nebo z továrny Godin, kde se dříve vyráběly boty.

Brzy se těšte také na rozhovor, který s Robertem Godinem připravil kolega Honza Sládek.