Jak zapojit kytarový signálový řetězec – II. díl

První část mini seriálu na téma zapojení kytarového řetězce byla věnována kombinaci a pořadí efektů při využití zkreslení výhradně pomocí krabiček. Nyní se dostáváme k signálovému řetězci, kde hlavní roli zkresleného zvuku zastává předzesilovač klasického aparátu s efektovou smyčkou nebo samostatný rackový preamp doplněný koncovým stupněm. Zmínka bude také o true bypass smyčkovačích, kontrolerech, napaječích a napěťových distributorech.

Co zařadit před preamp

Stejně jako u krabičkového zkreslení v kombinaci s čistým kanálem zesilovače lze na začátek signálové cesty kreslící preampem umístit případný buffer následovaný ladičkou, noise gatem, kvákadlem, Whammy pedálem, filtracemi nebo kompresorem a je zde i místo pro experimentování se zapojením modulačních efektů, které před zkreslovací sekcí mohou nabídnout zajímavé zvukové výsledky.

Chcete nakopávat?

Většina kytaristů využívá možnosti nakopnout samotný vstup aparátů dalším předřazeným zkreslením, které může obarvit zvuk preampu, lehce změnit frekvenční průběh signálu a navýšit sustain. Pro tyto účely jsou na výběr různé clean boosty s transparentním přednesem a klasické overdrivy typu Ibanez Tube Screamer, Boss SD-1 atd., které jsou schopny také ořezat basové pásmo a zvýraznit středy, což oceníte nejen při sólových pasážích, ale i v případě high-gain beglajtů, kde tato frekvenční úprava pomáhá čitelnosti tónu.

Při použití overdrivu jako nakopávadla předzesilovače je dobré se vyvarovat extrémnějším nastavení gainu krabičky a laborovat spíše s její hlasitostí – při vyšších hodnotách zkreslení pedálu může ve spojení se zkresleným kanálem preampu docházet k zahlcování zvuku, určité nečitelnosti a ztrátě potřebné dynamické projekce. I zde samozřejmě platí, že dané nastavení je otázkou vkusu a také interakce mezi konkrétním efektem a typem předzesilovače. Jako náhradu za boost nebo drive je v tomto případě možné s úspěchem využít i grafický nebo parametrický ekvalizer s vytaženou hlasitostí a pásmy upravenými podle libosti.

Předzesilovač a koncový zesilovač

Klasické kytarové aparáty v podobě hlavy nebo komba jsou tvořeny předzesilovací (preamp) jednotkou a koncovým stupněm – první část má (pokud pominu tzv. no master volume modely) na starost míru zkreslení, prvotní hlasitost a hlavní korekční řešení tónu, zatímco koncová jednotka slouží kromě nastavení presencí (vyšší středy) případně resonance (nejnižší basy) k celkovému zesílení zvuku.

Koncový zesilovač může také poměrně výrazně zasahovat do výsledného soundu a to jak svými obvody nebo použitými lampami tak i mírou vybuzení přinášející odlišný dynamický feeling a typickou kompresi. V případě nutnosti zachování dostatečné saturace výkonových elektronek při únosné hlasitosti se někdy mezi tuto jednotku a box zařazuje výkonová brzda eliminující hlasitost aparátu, ale bohužel v řadě případů také částečně ovlivňující původní charakter signálu. Při použití tranzistorového power ampu má zvuk většinou lineárnější průběh a zesilovač tohoto typu reaguje oproti lampovým modelům na vybuzení jiným způsobem.

Mimo nejčastější konstrukční verze hlava – kombo lze systém postavit i z rackových komponent se standardizovanou šířkou 19 palců a různými výškami udávanými písmenem U (1U, 2U, 4U atd.). V tomto případě je jednou z nesporných výhod možnost kombinovat vybraný typ a značku preampu s různými koncovými stereo i mono zesilovači, takže nejste zvukově limitováni pevným kompletem preamp + power amp.

Efektová smyčka

Mezi předzesilovačem a koncovým stupněm se u drtivé většiny moderních aparátů nachází efektová smyčka, která je také velmi často součástí samostatných rackových preampů. Jak už název napovídá, smyčka slouží k zařazení efektů zapojených za zkreslením, takže své místo si zde najdou především modulace, ekvalizery, delaye, reverby nebo speciální efekty.

Efektové smyčky se dělí na sériové a paralelní, což znamená, že u první z nich prochází signál plně efektem, zatímco u paralelní smyčky je efektová cesta přimíchávána k hlavnímu průchozímu signálu. Osobně jsem sice zastáncem spíš jednodušší a univerzálnější sériové smyčky, ale dobře navržená paralelní smyčka může mít své výhody např. v kombinaci s rackovými efekty s funkcí Kill Dry.

Navíc pokud smyčka disponuje nastavením vstupní i výstupní citlivosti (send/return level) máte téměř vyhráno a můžete si plynule určit optimální hodnotu vhodnou jak pro krabičky (cca -10 až 0 dB) tak pro novější i starší typy rackových multiefektů (cca 0 až +4 dB), takže by nemělo docházet k poklesu ani přebuzení signálu.

Klasika, nebo rack?

Volba mezi hlavou či kombem a rackovou sestavou samozřejmě záleží na osobních preferencích a také na způsobu využití – pokud jste si oblíbili rackové multiefekty, máte stejně koncipovanou např. ladičku nebo do efektové smyčky zařazujete vícepásmové studiové ekvalizery nebo programovatelné true bypass loopery, tak efektivním řešením může být kompletní rack vybavený i šuplíky pro krabičkové efekty, což je dnes velmi populární řešení mnoha kytaristů. S příchodem moderních programovatelných aparátů se naopak částečně stírá rozdíl, jenž byl v minulosti daný MIDI preampy dostupnými výhradně v rackovém šasi.

Na druhou stranu klasický zesilovač nabízející v podstatě hotový a odladěný sound, je po doplnění předřazenými plus ve smyčce umístěnými efekty spolehlivou volbou, kde snad jedinou fyzickou nevýhodou je nutnost vést po pódiu dvojici dalších dlouhých kabelů mířících z efektové smyčky do pedalboardu, což společně s kytarovou šňůrou, kabelem zapojeným do vstupu aparátu a šňůrou footswitche přepínajícího kanály může hlavně na menších pódiích limitovat váš herní komfort.

Nicméně sestavu lze samozřejmě i kombinovat např. složením sestávajícím z předřazených pedálů, zesilovače/komba a efektového racku. Tady bych rackový multiefekt vybíral také podle toho, zda má Ctrl výstupy, kterými lze volit kanály aparátu a část systému tak můžete řídit pomocí jednoho MIDI kontroleru bez nutnosti mít v pedalboardu přepínač zesilovače a navíc odpadne vedení zmíněných kabelů efektové smyčky po pódiu.

Smyčkovače a kontrolery

S oblibou efektů, jejichž footswitch je zapojený v režimu true bypass, takže krabička ve vypnutém stavu nijak neovlivňuje průchozí signál, vyvstala otázka jak tento problém vyřešit u efektů s bufferovaným bypassem, kdy i při deaktivaci pedálu je na signálovou cestu navěšena část obvodů, které v některých případech mohou negativně zasahovat do celkového zvuku.

Řešení nabídly tzv. true bypass loopery, jenž se v jednodušší verzi skládají ze šasi osazeného true bypass footswitchi, ke kterým jsou přiřazeny vstupní a výstupní konektory pro zapojení bufferovaných efektů. Ty tak mohou být v základu neustále aktivovány a spouští se pomocí těchto externích spínačů.

Postupem času se na trhu začaly objevovat sofistikovanější programovatelné modely jako je např. Carl Martin OctaSwitch MKII s 8 smyčkami, nabízející pomocí malých DIP spínačů ukládání nastavených kombinací efektů do presetů a také možnost přepínání kanálů zesilovače, čímž se celé ovládání řetězce velmi zjednodušuje.

Někteří výrobci šli ještě dál a do looperu zabudovali i vstupy externích expression pedálů a MIDI rozhraní (Boss ES-8, G-LAB GSC, RJM Music Mastermind LT) nebo do smyčkovače integrovali multiefekt (Boss MS-3), takže se zde nabízí možnost přehledného využití kombinace krabiček, digitálních programovatelných efektů a zároveň ovládání dalších MIDI zařízení.

Pro rackové příznivce jsou tyto systémy nabízeny v 1U nebo 2U formátu (např. Voodoo Lab GCX Guitar Switcher), které se skládají z rackového modulu ovládaného externím kontrolerem. Pokud nevyužijete funkci true bypass looperu, tak kromě výše popsaných kontrolerů je na trhu dostatek klasických podlahových MIDI ovladačů (Roland, Behringer, Yamaha, Rocktron atd.) pro přepínání MIDI efektů, zesilovačů, sekvencerů apod. nebo speciální a také finančně nákladné kontrolery značek Custom Audio Electronics, Skrydstrup apod.

Efektové napaječe

Většina krabiček je napájena 9V adaptery, ale existují také modely fungující na 12, 14 nebo 18 V. Problémem při napájení více efektů jedním klasickým adapterem je tvorba zemnících smyček způsobujících nepříjemný brum v signálu. Tyto interference odstraňují multi-distributory s izolovanými výstupy a řada těchto modelů také kromě 9V nabízí i 12 a 18V výstupy, takže na jeden distributor můžete připojit i různě napěťově koncipované efekty.

Pokud nechcete investovat do kvalitních, ale dražších vícekanálových napaječů (Voodoo Lab, Strymon, T-Rex, Eventide-Cioks, Friedman atd.), tak bych doporučoval zkusit alespoň rozdělit napájení pomocí dvou jednoduchých samostatných adapterů, kdy jeden bude sloužit pro předřazené efekty a druhý bude napájet krabičky umístěné v efektové smyčce.

Častý dotaz především začínajících hráčů se týká kompatibility adapteru s různými typy a značkami efektů – kromě samotného typu (AC – střídavé napětí, DC – stejnosměrné napětí = většina krabičkových adapterů) a stabilizace by nás měly zajímat dvě hodnoty a to udané volty (napětí) a maximální proud značený v miliampérech.

Zatímco napětí bychom se měli snažit vždy alespoň rámcově dodržovat, protože např. připojením 18V napaječe na 9V efekt můžeme v lepším případě odpálit ochrannou diodu krabičky a v horším také zničit část obvodu, tak proud v tomto případě efekt nijak neohrožuje, ale pouze nepřímo určuje kolik efektů daný adapter zvládne napájet.

V manuálu každé krabičky by měly být udány miliampéry (např. 4 mA, 50 mA atd.) nutné k bezproblémovému provozu konkrétního typu efektu, takže prostým sečtením hodnot různých pedálů a porovnáním výsledku s maximální hodnotou udávanou na napaječi zjistíme, zda má adapter dostatečnou rezervu.

Pokud si neste jisti, kolik mA efekt vyžaduje, tak přibližné hodnoty klasických overdrivů a distortionů se pohybují okolo 4 až 20 mA, u modulací a ekvalizerů přibližně 7 až 30 mA a digitální delaye/reverby mohou vyžadovat cca 40 až 100 mA – tyto hodnoty jsou pouze orientační a existují samozřejmě výjimky. Multiefekty jsou v tomto ohledu náročnější, ale k drtivé většině těchto zařízení najdete originální adapter v balení.

Napěťové distributory a stabilizátory

Různé výkyvy v síti a interference v elektrických rozvodech mohou mít za následek v lepším případě kolísavou kvalitu zvuku a v horším případě i výpadek celého aparátu. Tyto neduhy se snaží eliminovat napěťové distributory, jejichž luxusnější verze jsou vybaveny i stabilizátory hlídající a vyrovnávající hladinu napětí.

Tyto většinou rackové komponenty napomáhají díky několikanásobné filtraci signálu (EMI, RFI) k čistému soundu bez parazitních, rušivých brumů a šumů, disponují ochranou proti zkratu, špičkám a rázům, ampérovou pojistkou a některé modely také ukazatelem vstupního napětí a proudu. Pro větší příkony, např. při produkci kapely s rozsáhlejším světelným parkem, se využívají samostatné stabilizační jednotky, u kterých lze přesně nastavit hodnotu výstupního střídavého napětí.