Jiří „Sisi“ Sochor (Esgmeq, Skupina Štěstí, Povodí Ohře): Johnny to bude vědět

Naprostá většina tuzemských kapel si na rock‘n‘roll jen hraje. Sisi ho žije, a proto s ním vůbec není snadné udělat rozhovor. Kolega Viktor Palák s ním už jeden dělal, letos mu vydal desku a knížku. Důrazně mi doporučoval se s ním sejít dřív „než začne lejt“. V zákulisí pražského Rock Café jsem ho poslechl. Přesto mám pořád dojem, že bez divokého pijáckého tažení mi jeho vyšinutý génius protekl mezi prsty – inu jako voda v Povodí Ohře.

Když kytarista Bouše poprvé přišel s nápadem hrát country z Divokého západu Čech, poslal jsi ho nejdřív do háje. Proč sis to rozmyslel?

SISI: Nechtělo se mi do toho. Měl jsem další kapelu, ale to trvalo jen chvilku. Postupně jsme přibrali Láďu a Johnnyho. Strašně rychle to vzniklo.

Jeden fanoušek ti na Bandcampu lichotil, že kdyby se David Eugene Edwards narodil v Sudetech, zněli by Wovenhand přesně jako Povodí Ohře.

S: Vůbec nevím, o koho jde (smích). Johnny by to mohl vědět. (Obrací se na svého spoluhráče a Johnny vrtí hlavou.) Těžko na to můžu odpovědět.

Nechme to. Jak snášíš, že někdo vzhlíží k Esgmeq jako ke kultu?

S: Zrovna teď jsme měli s Láďou debatu, že chce odejít a že jsme to neměli znova nastartovat. Jestli je to pro někoho kult, je to jeho osobní názor.

Skupina Štěstí po letech vydává album…

S: Dali ji dohromady kluci z Našich desek. Že ta nahrávka za to stojí. Sám jsem jim to rozmlouval. Kapela, která je mrtvá a nehraje, se těžko bude prodávat. Ani nevím, jak se prodává. Až sem přijdou, budeme o tom trochu mluvit (Viktor Palák z Našich desek pro nemoc nakonec nepřišel.) Byl jsem tím nápadem docela překvapenej, ale deska vyšla. Vypadá hezky, dobře hraje.

Poč jsi jim to rozmlouval?

S: Protože jsem si myslel, že na investici prodělají a že je to věc, kterou těžko prodaj. Tenkrát to znalo málo lidí. Možná teď tomu trochu pomohlo Povodí Ohře. Byl to takový předvoj.

Album se jmenuje Je třeba obětovat ještě jednoho kohouta. Že by narážka na Faidón od Platóna?

S: Je to úplně jinak. Já jsem u toho nebyl, ale Johnny to bude vědět úplně přesně.

JOHNNY: Legendární plzeňskej skejťák Karlíček vždycky, když si tam šel pro pivo, říkal, že jde Asklépionovi obětovat aspoň jednoho kohouta. Nám se to líbilo. Hlásil to celej den.

Není to jediný klasik, kterýho citujete…

J: Myslíš Karlíčka?

Goetheho – toho si zas všimli v Respektu – a taky Zbyňka Hejdu. Jak se u tebe vzal zájem zrovna o vysokou literaturu?

S: Nevím. Četl jsem už od dětství. Myslel jsem, že je to lidská přirozenost, že lidi čtou a hledaj. Když jdu do hospody a bavím se s lidma, co kdo má za knížku, to mě vždycky bavilo a asi vždycky bavit bude. Pak je pěkný, když najdeš text, se kterým se ztotožníš. Úplně na každý desce je vždycky nějakej básník.

Respektu jsi ještě říkal, že básníci jsou pro tebe „ti nejhlubší lidé. Nebezpeční a často obávání černokněžníci“. Ve Vieweghových Účastnících zájezdu jedna z postav oponovala, že ne, že jen otročí svýmu libidu. Co bys mu na to řekl?

S: (smích) Že možná má pravdu.

Viktor Palák tvrdil, žes měl zákaz mluvit. Čeho přesně se týkal?

S: Namlel jsem toho moc a urazil všechny svý kolegy, takže mám příště držet hubu a dodatečně se jim omlouvám. (smích)

Jak se ti ten text Pavla Turka vlastně líbil?

S: Krásně to napsal.

Brzo vydáš novou knížku. Proč dva roky po Rocku v Ohři další zápisky z cest?

S: To nebudou zápisky z cest. Ta knížka byla napsaná dřív než Rock v Ohři, akorát vyjde až teď, protože ji nikdo nechtěl vydat. Je o třech kapelách, ve kterých jsem hrál. Ke každé je krátká povídka, která vysvětlí, jak vznikla, nebo jak to bylo v té době. A k tomu budou ještě písničky a kresby chebskýho malíře Davida Pilipa, který mimochodem dělal i singl Povodí Ohře.

Teď bych si rád ověřil pár hypotéz, které mám o Rocku v Ohři. Některé záznamy mají leitmotiv. Jedna naráží na Vesničko má, středisková, další na havlisty, vepřový hody. Měl jsi to takhle v hlavě sesumírované?

S: Celou dobu jsem spíš měl hlavu zapnutou. Co se tam stane, taky v jakým jsem byl stavu… Chtěl jsem napsat o každým koncertu. Jak to nově začínající kapela má těžký, chodí na ně sedm, deset, dvanáct lidí, a pak se to zvyšovalo.

Taky jsem si všiml, že se Rock v Ohři týká dění před a po koncertě. Je to tak schválně?

S: Málokdy hodnotím koncert. Stojím tam a opravdu nevím, co se děje. Vím, že se mi jednou zapletla šňůra do kabelů. Nejsem tu od toho, abych koncert hodnotil. Možná to tam chybí.

Johnny tvrdí, že „ti mladší, co hrají v Povodí Ohře, jsou takoví poctivější, zodpovědnější, víc dřou. A taky zjistili, že jestli si dříve mysleli, že ve čtyřiceti je člověk rozumnější, tak díky nám zjistili, že vůbec ne“. S tím bych úplně nesouhlasil. Ve srovnání s Esgmeq jste dost zvolnili. Dá se to přičíst věku?

S: My jsme někdy zvolnili?

J: Hudebně to je určitě krotší. Jsou tam jiný lidi. Kdyby tady byl třetí člen z Esgmeq, mohlo by to bejt divočejší. Už to není takovej punk. Spíš písničky. Taky jiný texty.

S: Kdyby Egmeq pořád existovali, bylo by to pořád syrovější, jen texty by byly stejný, ale to je těžký. To dělá osazenstvo.