Každý se prodává pod cenou

Natočili jedno z nejlepších rockmetalových alb první poloviny letoška. Tvrdí Martin Hošna. Na britských Employed to Serve je však zajímavější, odkud intenzitu a zuřivost bere jejich pokřik „každý se prodává pod cenou!“

Motto z tracku Reality Filter naráží na virtualitu sociálních sítí. Celou posedlost vytvářením co nejlichotivějšího mediálního obrazu ale domýšlí do důsledků. „Svět, do které vyrůstáme, je jiný, než jak ho znali naši rodiče. Nemůžeme si dovolit koupit dům nebo mít děti. Mladí se trápí tím, jak vypadají, co jedí a jak jsou populární. Je to krize příčetnosti bez možnosti léčby nebo návodu,“ uvedla pro Guardian vokalistka Justine Jones.

Téměř doslova cituje Marka Fishera, který v Kapitalistickém realismu (2009) napsal doslova: „Pandemii úzkosti, kterou je naše doba postižená, správně nepochopíme ani se z ní nevyléčíme, pokud ji budeme vnímat jako osobní problém narušených jedinců.“ Kapela teoretikovi přizvukuje ještě skladbou Force Red o úpadku občanské společnosti nebo Harsh Truth o mužích, kteří neumí mluvit o svých problémech a řeší je zpravidla sebevraždou.

Fisher jako levičák samozřejmě narážel na ideologii všemocného trhu a všudypřítomného tlaku na výkon a úspěchy, která sebe sama vydává za vrchol dějin a prorůstá napříč společností. Podle něho kapitalismus všechny, kteří hodně pracují za málo, z něhož po odečtení čím dál tím vyššího nájmu přežívají do další výplaty, shazuje jako komunisty a léčí jedině tvrdou prací. Přitom slogan „každý může být vítěz“ po poslední finanční krizi (2008), která jen zostřila společenské nerovnosti, téměř dokonale popírá obří nepoměr hrstky vítězů a drtivé většiny poražených. Navíc na ně svaluje vinu; každý je svého štěstí strůjce, prostě se dost nesnažili. Jenže takhle se spíš než řídké řady úspěšných plní přetížené ordinace psychiatrů, a i ti předpokládají pochybení pacienta.

Ještě hůř, podle Fishera neztrácet čas ničím, co nevydělává, ústí k celospolečenské tvůrčí krizi. Jen si vzpomeňte, kdy naposled jste slyšeli něco aspoň trochu nového. Proč bezčasí kultury smrti od přelomu tisíciletí pouze oprašuje nápady z předchozích padesáti let?

Hudba Employed to Serve, ovlivněná Code Orange, Converge nebo The Chariot je sice vzdálená skutečnému novátorství, drží se však ústřední teze Fisherova „kyselinového komunismu“. Překonejme společně (doslova) otravnou sebestřednost a společně tvořme a starejme se o sebe.

Justine Jones letošní album Eternal Forward Motion, připomínající soundtrack konce světa, popisuje jako „humanitární“. Employed to Serve chtějí zlepšit svět, sdílet příběhy a povzbudila své vrstevníky v první řadě. „Jsme mladí a zpíváme, jaké je být v dnešním světě mladý. Naše muzika je zuřivá, protože je pro to spousta důvodů. A když je nemůžeme změnit, aspoň si ulevíme.“