Přejít k hlavnímu obsahu
Dr.Hyenik - Út, 19.11.2019 - 08:00

Laboratorium Dr. Hyenika, 3. díl: Magické ingredience

Když už zvládáte základy recordingu, obvykle začnete přemýšlet o tom, jak vrstvit další stopy a hlavně jak udělat, aby všechno dohromady znělo dobře. Jeden z výborných triků, aby nahrávka byla jiskřivější, vzdušnější, nadýchanější nebo třeba optimističtější, je zdublování doprovodných kytarových partů ve vyšších polohách… Jako byste písničku posypali kouzelným vílím prachem.   

Navíc je skvělé, že k tomuto zázraku existuje spousta cest a každý si může vybrat tu svoji nejoblíbenější. Kromě hraní vyšších akordických obratů je jedna z nejjednodušších – zvýšit ladění kapodastrem.

Kapodastr

Těch existuje dnes už nepřeberné množství druhů, typů, systémů, materiálu a dnes už i barev. Pro účely vysokých ladění bych doporučil věnovat trochu pozornosti výběru odpovídajícího rádiusu (zakřivení hmatníku). Výhodou je i silnější nebo regulovatelný přítlak, protože nároky na čistý zvuk bez pazvuků a drnčení se s výškou mírně zvyšují. Dokonalý představitel této metody je např. Ian Anderson z Jethro Tull (zdaleka nejen oslnivý flétnista, ale i velice šikovný kytarista). Při dobře zvolené aranži tak písničku můžete vyloženě rozzářit, byť za cenu pravděpodobně složitějšího naladění a nutnosti transponovat akordické hmaty (např. akord A budete při kapodastru na pátém pražci chytat jako E). Bez transpozice by musel být kapodastr na 12. pražci a už byste toho nad ním moc nechytili. Ale moment, existují přece dvanáctky!

Dvanáctistrunná kytara

Ano, to je další možnost jak získat frekvenčně košatější doprovody bez nutnosti transpozice. Dvě horní struny jsou zdvojené a další čtyři mají přidanou strunu o oktávu výš a zvuk udivuje plným přirozeným chorusem. Znovu náročnější ladění a větší námaha při mačkání akordů je vynahrazena obdivuhodně bohatým soundem a je samozřejmě možné také použít kapodastr. Akorát je třeba v mixu být opatrnější, protože hraje v podstatě jako kytary dvě, takže se střední pásmo lehce může zahltit v kombinaci s dalšími kytarami. Osobně těžiště dvanáctky vnímám spíš v samostatném použití nebo třeba jako na mojí poslední nahrávce – v kombinaci s kytarou barytonovou, kde se jejich spektra výborně doplňují. Dvanáctistrunné kytary často používají folkaři a tak není překvapivé, že v „hlavním městě country“, vynalezli tzv. Nashville tunning.

„Nashville“ ladění

Tohle ladění, označované také jako ladění vysoké, vtipně využívá předností dvanáctistrunné kytary a omezuje jejich nevýhody. Kytara je totiž osazena pouze těmi horními strunami z dvanáctkové sady, což sice samotné zní poněkud zvláštně, ale v kombinaci s normální kytarou se skvěle doplňují a přitom mají oba nástroje dost prostoru. Velice často se tak používá právě v country, bluegrassu nebo také worship music, která má ze své podstaty povznášet ducha.

Kromě nutnosti další kytary má tohle ladění vlastně už jenom samé výhody. Speciální sada strun je levná nebo navíc jde použít další finta, kdy z jedné dvanáctistrunné sady můžete osadit rovnou dvě kytary. „Nashville“ kytara může být klidně nějaká levná překližka, protože nemusí hrát na přenos mnohem náročnější, hlubší frekvence, takže na to funguje vlastně cokoli. A hlavní perlička je, že se nemusíte nic přeučovat nebo transponovat, hrajete úplně stejně ten základní part a přitom získáte variaci odlišnou zvukem i dojmem. Když jsem pro sebe nashville tuning po letech „znovuobjevil“, okamžitě jsem si pořídil levnou kytárku, přestrunil a začal očarovávat refrény a další kousky rozdělaných projektů. Je to fakt super a navíc vás ten odlišný zvuk ještě i inspiruje, rozhodně doporučuju vyzkoušet.

Mandolína

Další paní na holení může být mandolína, jejíž použití se zdaleka nemusí omezovat pouze na bluegrassové čopování nebo sólování. Stačí si poslechnout třeba Vlastu Redla a máte perfektní příklad jak projiskřit základní kapelní sound. Výhodou je, že mandolína je maličká, navíc pro tento účel to nemusí být žádný špičkový nástroj, protože díky kratičké menzuře a hodně pregnantnímu zvuku klenutého těla se zvukové rozdíly velmi stírají. Mně nejednou dostatečně posloužil i „střep“ z nejnižší cenové hladiny. A jsem dokonce takový modrotrávní svatokrádežník, že bych se nestyděl použít solid body mandolínu elektrickou (ostatně mám ji brzo v plánu pořídit). Navíc nemusíte být žádný mando-virtuozo, stačí si uvědomit pár transpozičních souvislostí, směstnat prsty do miniaturních pražců a kouzlit. Výborné memotechnické pomůcky pro rychlé uchopení akordických změn radí youtuber samuraiguitarist.

Další nástroje z rodiny mandolín

Wikipedie jich uvádí přes 40, samozřejmě můžete k cukrování magickým prachem použít mandolu, oktávovou mandolínu, bouzouki a nebál bych se přiřadit i spoustu nástrojů z rodiny loutnové. Liší se sice počtem strun a menzurou, ale v principu jde pořád o podobný zvukový charakter. Určitě bych se nebál použít i inovativní variace tradičních nástrojů jako např. moderní dulcimer Seagull Merlin, nebo úplně nové kreace jako fantastický Veillette Gryphon. Ale na závěr bychom neměli zapomenout na úplně nejschůdnější možnost.

Ukulele

V poslední době se jich vyrojilo skutečně „neúrekom“, že se z nich dá klidně sestavit i ukulele orchestr. Takže si může vybrat opravdu každý v jakékoli velikostní verzi i bez zruinování vaší peněženky. Navíc jeho velikost, nebo spíše malost, a taky díky nylonovým strunám odlišná barva zvuku, je výhoda i v našem kouzelném hledání.

Producent Joe Gore pro vás připravil perfektní shrnutí jednotlivých variant i včetně zvukových ukázek, takže si můžete poslechnout, který „magic fairy dust“ okouzlí právě vaše konkrétní ucho. Já ho často používám nejen v akustické muzice, ale i v nářezech, kde sice trošku otupí tu tvrdost, ale nahrávka se zas nádherně barevně otevře (vzpomeňte třeba jak Plini obdivoval u Dream Theater míchaní tvrdých riffů s dvanáctistrunnou akustickou kytarou).

A protože jsou vánoce za dveřmi, tak si navoďte patřičnou atmosféru s mojí velmi oblíbenou podvratnou koledou od Jethro Tull, kde Ian Anderson čaruje mnoha výše jmenovanými postupy. A příště bude škola kouzel pokračovat, protože se podíváme na nekonečný sustain.

Tagy Laboratorium Dr. Hyenika ukulele mandolína kapodastr
Multikytarista na experimentální cestě k netradičním zvukovým a stylovým souvislostem za pomoci všemožných nástrojů, technik i obskurních pomůcek... Dle magazínu Whiplash také hudební úchyl, tajuplný intelektuál s vizáží přerostlého Harryho Pottera, akustický Thordendal ze Vsetín...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY