Leoniden, část druhá: Nechceme být kapela, která se album od alba zhoršuje

Už když jsem Jakoba z Leoniden viděl poprvé, bylo mi jasné, že to nebude všední rozhovor. Potřásli jsme si rukou a hned prvními slovy mě nakazil energií, které se dostává jen člověku, který dělá to, co ho opravdu baví. Nespokojil se s rušnou backstagí a pozval mě do kapelní dodávky, kde jsme si následující půl hodinu povídali o hudbě. Vše popisoval s jistým nadšením a zdálo se, že ho samotný rozhovor fakt baví. Na konci se dokonce dožadoval ještě jedné otázky, čímž rozhovor ještě více nabobtnal. Rozdělil jsem ho tedy do dvou částí. Tu první si můžeš přečíst zde, ta druhá, ve které jsme se bavili převážně o livesetu, pódiovém mindsetu, ale i pěvecké technice, na tebe čeká níže.

Jaký program používáš pro produkci?

Skládám v Cubase. Je to jako jazyk, který se naučíš. A Cubase pro mě byl první jazyk, který jsem se naučil. Na živé hraní používáme Ableton. Nejsem si jistý, jestli ho někdo používá tím stylem co my, ale prostě to tak funguje.

Můžeš to trochu přiblížit?

Na každém faderu na našich dvou Akai MPK 249 máme zvukovou banku. Některé fadery spouští klasický sample, ale některé máme nastavené tak, aby nám rozdělily klaviaturu a tím přidaly další zvuk – vrstvu. Navíc nám Ableton nikdy nepadá, zvukovka jo, ale Ableton funguje opravdu dobře.

Jak moc měníte studiové aranže pro živé hraní? Hodně často na konci songů přidáváte instrumentální části, což je docela ojedinělé. Improvizujete je?

Délka instrumentálních částí je vždycky stejná, ale na stagi se vždycky přihodí něco nového. Jsme umělci, na pódiu jde vědomí stranou a hrajeme tak, jak to cítíme.

Používáte nějaké backing tracky a samply?

Využíváme samply, ale vždycky je spouštíme ručně. Nikdy ale nepoužíváme backing tracky. I když je totiž použiješ, nikdy to stejně nebude znít tak dobře jako na nahrávce. A koncerty tu navíc ani nejsou od toho, aby zněly tak jako tracky ze studia. Koncerty jsou o užívání si a o hudebních momentech, které se stanou právě jednou na tom daném místě. Lidé si myslí, že je to osvobodí, protože můžou použít jakýkoliv nástroj, ale pro nás je to spíš limit, kterému se musíme přizpůsobovat. Nemůžeš říct – hej, backing tracku, tohle ještě jednou zopakuj.

Váš koncert je jednoduše řečeno jedna velká party. Taková, o které zpíváš v songu Kids. Máš nějaký rituál, díky kterému se dostaneš do té nálady a zapomeneš na věci kolem?

Je to vlastně jednoduché. Myslím si, že je pro nás těžší žít normální život. Pro mě je těžší jít si koupit croissant do pekárny než jít na stage a odehrát koncert. Před koncertem se z nás stávají „neurotičtí perfekcionisté“, překontrolujeme všechny kabely, ověříme, zda správně běží Ableton a pak už jen vypneme. A konečně můžeme být těmi, kterými doopravdy jsme.

Takže jsi neustále v pódiovém mindsetu?

Jo, ale musím se ovládat. Nemůžu tady na tebe zničehonic začít křičet. Takže máme vlastně opačný problém. Nemůžeme se hraní nabažit, a proto jsme už třeba i hráli 4 koncerty ve 2 dnech. Řekli jsme si, že do toho jdem. Když to pos*rem, tak to pos*rem, ale budeme mít na co vzpomínat.

Používáte nějaký netradiční gear?

Projdu jednotlivé nástroje. Bicí nejsou ničím odlišné, ale používáme hodně perkusí. Mám 2 woodblocky a 2 cowbelly na samostatném stojanu přímo u mě vepředu na stagi. Naše hudba je hodně rytmická. Jak jsem říkal, uprostřed máme dva keyboardy od AKAI. Řekl bych, že jsou takovým srdcem našeho livesetu, protože nás baví opravdu hodně žánrů hudby. Někdy chceme struny, jindy trumpety nebo nějaký „špinavý“ synťákový zvuk a to s nima není problém. Zároveň to ale pro nás nejsou žádné modly. Je to prostě kus plastu. Stojí asi 200 nebo 300 dolarů, když se nám nějaký rozbije, koupíme si nový. Není to u nás o vzácných synťácích z šedesátek, vůbec to nepotřebujem. Potíme se tak moc, že bychom analogovej syntezátor rozbili během dvou koncertů. Ještě bych určitě zmínil zapojení kytary. Máme jenom jednoho kytaristu, kterej ale používá 2 aparáty. Klasického VOXe AC 30 a Roland Jazz Chorus. Ten má 2 repráky, které dělají reálný chorusový efekt. Ke každému z repráků dáváme dva mikrofony a díky použítí PANu dostaneme opravdu bohatý kytarový zvuk. Byli jsme zvyklí na kapely se dvěma kytaristy a díky tomuto triku dosahujeme podobného efektu, alespoň co se týče barvy zvuku.

Co vaše další plány? Koukal jsem, že na podzim jedete tour v Německu. Můžeme očekávat v dohledné době nějakou novou hudbu?

Do té doby taky hrajeme spoustu festivalů. Jezdíme tak 40 festivalů za sezónu. Flákáme se opravdu neradi. A nové tracky jsme začali psát asi před čtyřma měsíci, takže možná někdy na jaře příštího roku bychom mohli něco vydat. Ale není to jisté, protože pokud se nám song líbí, vždycky čekáme tak měsíc až dva a pokud se nám stále líbí, tak ho vydáme, pokud ne, tak ho prostě vyhodíme. Takže se klidně může stát, že už nikdy nic nevydáme, protože naše nové věci pro nás nebudou dost dobré. Nechceme být ta kapela, která se album od alba zhoršuje, ale fanoušci na ně chodí, protože mají jméno. Nechceme nikoho zklamat a zvlášť nechceme zklamat sebe. Naučili jsme se být hodně sebekritičtí a když budeme psát špatné songy, poznáme to. Nové věci musí být lepší, než ty před tím.

Wow. Děkuju moc za rozhovor.

Ou. Ještě se ptej! Dej mi další otázku. Něco, co zajímá přímo tebe? Spontánně?

OK! Pojďme na to. Jsi zpěvák. Jakým způsobem trénuješ? Jaká byla tvoje pěvecká cesta?

Zpěv je pro mě pořád největší záhadou. Jsou lidé, kteří ani nepotřebují žádné efekty. Prostě přijdou na stage a zpívají perfektně. Často jsou to idioti, hloupí lidé, ale nádherně zpívají. A já jsem úplný opak. Hrozně dlouho mi to vůbec nešlo, zpíval jsem hodně falešných tónů. Zlepšil jsem se jen tím, že jsem zpíval. Takže zpívat, zpívat, zpívat. Někdy s in-earem, někdy bez něj. Jedna z věcí, na kterou jsem přišel, je, že žádný nástroj není tak blízko duši. Když se cítíš špatně, zpíváš špatně. Je to tak jednoduchý. Když máš špatně nastavený odposlech, tak budeš chybovat. Bylo to pro mě opravdu těžké, dlouho jsem byl průměrný zpěvák. Až teď začínám být lepší. Je to prostě o tréninku. Rozcvičuju si hlas před vystoupení a používám lax vox. Slyšel jsem spoustu typů jako kloktání slané vody, pití zázvorového čaje nebo inhalování eukalyptu, ale lax vox je jediná věc, která mi pomohla. Opravdu tě to zklidní.
Pokud to mám shrnout, tak pokud cítíš, že máš stát na stagi a šířit zpěvem své emoce, tak zpívej a makej na tom. A neboj se dělat chyby. Dawe Grohl jednou řekl, že kapely musí začít tím, že budou hrát ve špinavý garáži s šílenýma songama. A pár let prostě hraješ hrozně, což tě posouvá dál. Vždycky musíš začít od začátku a cenit, že to, co děláš, je vlastně privilegium vyspělého světa a pracuje pro tebe spousta lidí. Takže buď milej ke všem, který vidíš. I ke zvukaři, kterej vypadá, že je totální idiot. Možná má jen špatný den a nebo je naštvaný, protože používáte 32 kanálů se tříčlennou kapelou. To se mu nesmíš divit. (smích) Oceň tu výhodu a užívej.

Pokud jsi vyprodaný květnový koncert nestihl, Leoniden se do Čech vrátí v rámci festivalu Rock for People.