Marie Kieslowski, foto: Tereza Kunderová

Marie Kieslowski: Obsah plní Jakub, my boucháme do báboviček

„Být doma neznamená hloupnout,“ tvrdí Sama doma. Je to pravda i díky Marii Kieslowski. Krátce po odchodu na mateřskou totiž vydala první autorskou skladbu Ukolébavka. Nové album ale chystá s orchestrem Zvíře jménem podzim. O něm nakonec byla řeč především.

Předpokládám, že nový materiál Martina Tvrdého a vašeho kolegy z Kieslowski Davida Pomahače jste měla z první ruky. Co jste na něj říkala?

Poprvé jsem demo nahrávky slyšela v autě na cestě z některého koncertu. Davida zajímal názor můj, ale hlavně Tomáše Havlena (hudebník, zvukař a producent; to vše v jedné osobě). Můj první dojem byl, že opět slyším rukopis Davida Pomahače, jakého jsem ho znala před Kieslowski. Specifický frázování, strohá melodičnost zpěvu, texty. Davidova spolupráce s Bonusem mě baví. Myslím, že u této desky neskončí.

Umělecké příjmení sdílíte s ikonou polského kina morálního neklidu Krzysztofa Kieślowského. Pokud to není náhoda, čím vás oslovuje?

Když si vzpomenu na naše začátky a jak se všude ujalo vysvětlení, že jsem Kieslowského vnučka, rudnu ještě teď. Nedokázala jsem se nad tím Davidovo fórem povznést a trpěla jsem, že říkám nepravdu. Ale jak čas plynul a novináři se na to přestali ptát, pseudonym jsem si oblíbila a používám ho s úctou a respektem k velkému filmaři a všem Polákům.


Oznámila jste odchod na mateřskou s tím, že „nám ještě ukážete”. Takže vydání ukolébavky jste plánovala od začátku?

Vytáhl jste facebookový post. Na facebooku dopředu počítám s určitou mírou nadsázky. Spíš jsem narážela na zažité klišé, že žena na mateřské dovolené hloupne a automaticky mizí z veřejného života. Ale je pravda, že i mně se priority změnily a selfpromu, natáčení klipů a celkově propagaci, která je pro aktivní hudební kapelu nezbytná, se mám tendence vyhýbat. Cítím, že moje místo je teď jinde a nijak se s tím neperu. Ukolébavka nebyla v plánu, ale jsem za ni nesmírně ráda. Vyzkoušela jsem si napsat první autorskou věc a dokonce se za ni nestydím, takže hurá!

Jedná se o jednorázovou akci proti „zhloupnutí doma“, nebo předzvěst něčeho většího? Ptám se proto, že poslední album Kieslowski vyšlo před pěti lety.

Rok 2019 bude hodně o rodině, plánování, co s víkendem, kde není žádný koncert, o volném létu… hudba však bude prosakovat. Se Zvířetem jménem Podzim chystáme novou desku a také doufám, že si najdu čas jen tak si hrát na klavír. Teď si netroufám odhadnout, jestli bude chuť společně tvořit v Kieslowski. Zatím s radostí čerpám ze současné pauzy.

Nemáte pocit, že se mezi téměř dvaceti alternativci ztrácíte?

Takový pocit jsem ve Zvířeti nikdy neměla. Naopak si v tak velké kapele užívám ještě větší nároky na spolupráci, úspornou hru nebo back vokál, který písničku ještě prohloubí nebo podpoří Jakuba ve vypjatých pasážích. Je to oproti Kieslowski zcela nový zážitek. Je pravda, že ve dvou se snadněji dostanete na společnou vlnu a povedené momenty okamžitě sdílíte. Ve Zvířeti se člověk více soustředí na samotnou hru a když už si ulítnete, nevíte, ke komu se dřív „přitulit“, když máte husí kůži. A někdy se mi taky stalo, že ji zrovna v ten moment neměl nikdo nebo jsme o sobě nevěděli. Ale důležitější stejně je, jestli se to dostane k divákovi.

Vedle vás s Jakubem Königem hrají samé výrazné osobnosti jako Aid Kid, Terezie Kovalová, Tomáš Neuwerth nebo Tomáš Havlen. Jaká je vzájemná domluva?

Každému muselo být hned na začátku jasný, že bez kompromisů to úplně nepůjde a myslím, že na první desce jsme si to vyzkoušeli. Nyní bychom chtěli spolupracovat s producentem, který není členem kapely. To si myslím, že hodně pomůže a všem se rozvážou ruce. Budeme jen tvořit a finální podobu necháme nejspíš na něm.


Do jaké míry je Zvíře jménem Podzim pochmurná vize Jakuba Königa a do jaké všech ostatních?

Všechny písně ve Zvířeti napsal Jakub, takže přirozeně nesou jeho rukopis, navíc si je dosadil do pochmurného příběhu, ke kterému vydal komiks. Takže když to shrnu jako máma, obsah plní Jakub a my boucháme do báboviček.

Vaší doménou je klavír. Podle čeho jste si vybírala ten současný?

S příchodem prvního dítěte jsem se před manželem Bohdanem zmínila, že by to chtělo piáno, které ideálně unesu sama na záda. Do té doby jsem jezdila se stagepiánem Kurzweil, které se jinak než na kolečkách téměř nedalo přemístit. S výběrem mi pomohl právě Bohdan. Tyhle věci ho baví. Udělal si průzkum a došli jsme k závěru, že Nord Electro 5 HP bude pro mě to pravé. Není úplně nejlehčí, ale rozhodně jsem asi o 8 kg lehčí. Má skvělou mechaniku, která mi vyhovuje. Dalším bonusem jsou krásné zvuky varhan, které využívám ve Zvířeti.

Zaznamenal jsem starší historku od Plastiků, že vaše piano našli v zastavárně. Co se tehdy vlastně stalo?

Udělala jsem tu hloupost, že jsem po jednom z koncertů nechala piáno v autě. Asi už jsem byla líná se s ním tahat. A ráno bylo rozbité okénko a piáno pryč. Facebookový post se dostal až k basákovi Tomášovi z Plastiků, kterým zrovna tou dobou také ukradli nástroje. Napsal mi, že chodí po bazarech a kdyby na piáno narazil, dá mi vědět. Skutečně ho v jedné žižkovské zastavárně objevil! Zavolal policii a piáno pro mě získal. Bylo to neskutečný. Jejich nástroje se myslím bohužel nenašly.