Na váhání v životě není čas
Aby si člověk udržel kreativitu i duševní zdraví, nezbývá mu v životě i hudební tvorbě různě kombinovat. Speciálně Květy se s vyhořením perou skvěle. Před dvěma lety se pánové nakopli tím, že změnili sestavu. Teď si vymysleli projekt YM, kde se jednotliví členové kapely navzájem doprovázejí na sólových deskách. Jo, tomuhle říkám skvělá prevence, která se hodí nejen na silnici, ve vztazích a rodině, ale také v kontextu muzicírování.
Do loňského roku Květy vydaly dvanáct alb. Loni rovnou dvě a u dvou různých vydavatelství. Není divu, že jsem se za poslední léta, kdy na Radiu 1 pouštím jeden singl Květů za druhým, v jejich tvorbě už začínal trochu ztrácet, přestože některé jejich desky doma pouštím celkem často (nad jiné zejména Bílé včely a Kocourek a horečka). Částečnou vinu za ztrátu přehledu ovšem může nést i fakt, že poslední osmiletku se mně v podobné kadenci rodí děti. A všechny ty plínky, školky a školy… člověka o část souvislostí zákonitě připraví.
Aktuálně jsem znovu na koni. Díky spolupráci na projektu YM, kterému pomáhám v cestě do médií, už bezpečně vím, které desky a v jakém pořadí Květy za poslední léta vydaly. A o čem přesně jsou jejich nová žánrová alba Lorenzovi hoši a Japonec. A musím říct, že naživo tohle country i elektropop funguje skvěle, o čemž jsem se včera přesvědčil na domácké release párty u vydavatele Josefa Jindráka v Polí5.
Pánům z Květů i zpěvačce Štěpánce Todorové projekt YM viditelně svědčí. A tento večírek, který je předzvěstí jejich prosincového turné, ačkoliv by ho někdo ve formě „malého bytového koncertu“ snad mohl považovat za neefektivně vynaloženou energii, mě nesmírně potěšil.
„V refrénu skladby Divoký léto se zpívá ‚nic mi nevadí‘. Toto stanovisko člověk nabývá ve chvíli, kdy rezignuje. Už nic prostě nechce řešit. Jenže to je začátek konce. Už si podvědomě balí krabice, a jakmile na udici zabere jiná ryba, zmizí,“ říká Aleš Pilgr o jedné z mých nejoblíbenějších skladeb z jeho desky. Pro mě jsou klíčová jiná slova této písně – „Hodně dlouho vybíráš, nakonec jíš buřtguláš.“
YM mně připomněli, že nejlepší je dělat rozhodnutí srdcem a bez odkladu. Neváhat, dělat věci (které dělat nemusím, ale chci) a ve svých rozhodnutích zůstat i v tekuté době pevný. Mně samotnému se to už mnohokrát osvědčilo. Na nějaké velké tápání v krátkém lidském životě prostě není čas…
