Nahrávat, sdílet, ale neslibovat

Doba internetu, digitálních řešení a rychlých komunikačních kanálů doslova svádí ke slibům, unáhlenostem a závěrům, které se mohou ukázat jako komplikované a zdaleka ne tak snadno realizovatelné. Řeč je zde především o nahrávání a vydávání debutové desky kapely plné zelenáčů, kteří skočili po hlavě do slibů o konkrétních termínech. A pak na to dojeli.

Nahrávání desky je dlouhý a komplexní proces, kterému se nevyhýbají zvraty, přehodnocení ani kapelní diskuze. Není třeba ho v tomto článku rozebírat, nakonec přímo na Frontmanovi máme pěkný návod, jak se na nahrávání připravit. Deska ale není jen o přípravě na zkouškách, práci ve studiu a o psaní chytlavých textů. Pokud myslí kapela (či skladatel) desku vážně a chce jí použít jako reprezentativní materiál, není hodno zanedbat propagaci. Ta má samozřejmě mnoho podob a dala by na sérii možná tak dlouhou jako filmy o superhrdinech.

Dnešní doba nabízí nepřeberno možností a sítě umožňují sdílet proces nahrávání s fanoušky, kteří lajkují a komentují o sto šest každý příspěvek svých oblíbenců. Ale… Pokud kapela chystá debutové album, zároveň nemívá zástupy fandů, což svádí k chybám na poli propagace.

Jádro celé této úvahy? Slibovat vydání před vydáním je velmi riskantní počin. Může se stát, že vymodlenou desku nakonec nikdy nevydáte, nebo se stanete obětí (ne)čekaného zpoždění, které celou kapelní propagaci zhatí. Mluvím z vlastní zkušenosti, která mě dohnala k diskuzím s mými muzikantskými okruhy a opravdu jsem se divil, do jak častého guláše jsem spadl. Naštěstí nás tam bylo opravdu hodně, tak jsme si mohli potřást rukama a říct si, že se příště nespálíme. A budeme slibovat hodně a hodně opatrně.

Lákat fandy na novou desku je přesto na místě, ale...

Sdílejte proces. Ne jedno pochybné datum. Rada číslo jedna je proto neslibovat konkrétní datum vydání před tím, než je hotové nahrávání desky. Zvlášť u neprofesionální kapely je to opravdu opičí byznys, protože nikdy nevíte, co se stane. Jen proto, že je vám z nějakého důvodu blízký první prosinec, není nutné se tímto termínem svazovat. Ne, deska nefunguje jako prokrastinační strašák, který požaduje deadline, abyste jI někdy dokončili. Desku děláte ze zájmu, je spíše tou prokrastinační činností (která některé někdy i uživí), kterou deadline naopak naruší. Poškodí. Praští. Umrtví. Tím s radami končím, necítím se v pozici, kdy bych mohl někomu radit.

Spíše se pojďme podívat na souvislosti, které se unáhleným slibům mohou postavit do cesty a nepřetržitě jim nadbíhat:

1. budete ve stresu

2. budete spěchat

3. výsledek nebude kvalitní

4. nebudete s výsledkem spokojeni

5. utratíte peníze

6. utratíte víc peněz

7. naštvete fandy

8. diskuze se promění v kapelní spory

9. skončíte s prázdnýma rukama a tak dále…

Těch bodů je samozřejmě daleko víc. Jestli máte podobnou zkušenost, komentujte tento článek, nejen vaši kamarádi z kumštu budou vděční. Pocítí sounáležitost a uklidnění, že v tom nejsou sami. I proto je nechci dál komentovat. Stres, spěch, peníze… pro každého úplně jiná věc a každý vnímá každou položku úplně jinak.

Lákat fandy na novou desku je přesto na místě. Jen jim představte zamčenou truhlu, ke které budete postupně odhalovat kousky mapy. Když bude mapa kompletní, můžete jim prozradit, kde je klíč. Ale ne dřív, už jen proto, že bez mapy stejně truhlu nenajdou, tak na co by jim byl… Právě proto je daleko lepší sdílet s fandy proces nahrávání desky. Lidi dneska milují živé vstupy, tzv. live streamy, které si později přehrají i ze záznamu. Všechny sítě tu možnost mají, tak proč ji nevyužít? Zároveň fandové zbožňují nakukovat pod pokličku svých oblíbenců, a dokonce jich nemusí být mnoho.

Říkáte si, na co budu streamovat, když to uvidí tři lidi? Záznam na síti zůstane, když bude dobrý, bude sdílen a sdílen, začne žít vlastním životem a kdo ví, kam doputuje. Navíc sítě zbožňují příspěvky, které fungují jako sněhová koule, která se postupně nabaluje. Vytvořte proto i vy sněhovou kouli a jakmile bude deska připravena, nechte ji se rozbít o nálož promyšlené a připravené propagace.