Nejlevnější Gibson vs. nejdražší Epiphone: Les Paul

Častým argumentem proti výsledku posledního kola utkání Gibsonu s Epinou byla úsporná série Special Faded a že tentokrát jí Epiphone určitě naklepe luby. Test jsem proto zopakoval a proti ekonomické třídě Gibsonu postavil nejlepší Epiphone. Cenový rozdíl je zanedbatelný, a přesto není všechno zlato, co se třpytí.

Napohled má rozhodně víc sexappealu novotou skvící Epiphone. Přirozená barva dřeva, vykládaný hmatník, lemování těla, mosazné snímače a kolíky působí luxusně. Zvlášť když půjčený Gibson, už tak očesaný na minimum a s lacinými plastovými kolíky, se zjevně dlouho slunil a na výměnu strun čeká jak na smilování. Taky prošel mnoha rukama a nikomu nestál za to vzít si ho domů. Proč asi.

Dojmy z užitných vlastností už tak jednoznačné nejsou. Hmotnost je v zásadě stejná a hmatníky bych poslepu od sebe asi nepoznal. Oba nástroje prošly důkladným zpracováním i výstupní kontrolou. Větší důvěru ale ve mně přeci jen budí Gibsonova mechanika a kovové součásti. Možná neudělají tolik parády, ale určitě vydrží.

Jak ale dojde na hru, z Epiphona je rázem papírový tygr a naopak Gibson řve na celou džungli. Epině citelně chybí výšky, středy a razance, které sytému zvuku Les Paul dávají v uších teprve ten pravý rajc. Nemůžu tedy než potvrdit výsledek předchozího kola.

Epiphone Lee Malia Signature Les Paul Custom Artisan je velmi příjemná a poddajná kytara, která se určitě bude skvěle vyjímat na koncertních pódiích nebo přehlídkových molech. Na opravdu dlouhou šňůru bych ale raději vzal váguse Gibsona. Nenechte se odradit nevábným prvním dojmem. Možná má nejlepší časy už za sebou, ale jsem si celkem jistý, že to potáhne až do konce a odejde po svých. Žádné šminky nebo šperky. Jen nejnutnější a maximálně zodolněná výbava, ve dřevě zakletý dynamit a nakonec žádná ostuda. Větší šanci být za kašpara máte spíš s tou pozlacenou nádherou.