Petr „Kakaxa“ Fleissig: Vlezeme do domečku a ztratíme nadhled

Ubylo koncertů, přibylo času na nahrávání. Jak nahrávat doma, abyste se za své nahrávky nemuseli stydět? Radil jsem se o tom s Kakaxou z 3bees studia. Nijak neslevil z toho, že na odbornou práci mají být odborníci. A taky dal k dobru spoustu tipů podložených více než pětadvaceti lety praxe.

Lze podle tebe doma vyprodukovat desku na profesionální úrovni?

Přijde na to, jakou děláte hudbu. U jakékoliv nestandardní, švihlé, divné, osobité hudby, která zatím nemá zažitá kritéria, je profesionalita těžko stanovitelná a věcí vkusu a názoru. Nebo pokud používáte velmi zažitá schémata a hotové stavební kostky jako samply, syntezéry a smyčky, není zas takový problém, aby váš výtvor profesionálně zněl. Nesmírně těžké je ale udělat nahrávku kapely s živými bicími, basou, kytarami, dechy nebo smyčci.

Můžete točit na gauči i v ložnici na posteli, když to tak máte rádi, může to být dobré pro vaši tvorbu a atmosféru, ale mix a především mastering raději svěřte profesionálům.

Před dvaceti lety jsi tvrdil, že muzikanti by se neměli sami nahrávat, protože své skladby znají až moc dobře. Stále si za tím stojíš?

Určitě. Tohle je největší problém každého, muzikantů, zvukařů a všech lidí obecně. Čím déle něco slyšíme, tím hůř to slyšíme – méně nebo naopak více, ale vždycky subjektivně. Ztrácíme se a jsme v tom doslova až po uši. Vlezeme do domečku a už se na něj nepodíváme s odstupem a z nadhledu. Člověk jako lidský druh je pro měření skutečnosti naprosto nepoužitelný. Jsme příliš přizpůsobiví, pružní, vymýšlíme si a taky se lišíme. Asi je to v pořádku, protože nám to pomáhá přežít, ale pro zjištění objektivní reality potřebujeme pohled dalších lidí a skrze další nástroje.

V kapele jsem slyšel na sedmdesát procent svoji basu a každý její záchvěv, na dvacet bubeníka a docela přesně jsem věděl, co hraje, ale zbytek byl jedna velká desetiprocentní mlha. Co hrály klávesy nebo o čem se zpívá, jsem se dozvěděl, až když se písnička nahrála ve studiu. A teď si vezměte, že někdo takový má pak mluvit do mixu. Sebestřední muzikanti se chtějí slyšet pořád víc, a ti sebekritičtí naopak ubírat tak dlouho, až tam skoro vůbec nejsou.

Dá se to částečně odbourat neúčastí při mixu. Kapelu zastupuje kapelník, producent nebo prostě ten nejrozumnější. Horší to je s formou a aranží samotné skladby. Jakmile jste ji slyšeli, už nejste prvoposluchač a neslyšíte ji jako ostatní. Jste zasvěceni a opět ztrácíte soudnost. A kapele, která skladbu už slyšela stokrát, pak připadá vzrušující přijít najednou se čtyřmi různými motivy. Jenže prvoposluchač nechápe. Slyší binec, všimne si jednoho motivu a ostatní ignoruje. Kolikrát jsem kapely prosil, že když to má vyznít, musí se to ozvat zvlášť... Nejhorší je, že vám nikdy neuvěří.

Zas dám příklad z praxe. Nahráváme zpěv: „Hele ‚dyť ti není rozumět. Cožeto tam vlastně zpíváš?“ Řekne mi tu frázi, kroutím hlavou. „Cože? To ale špatně vyslovuješ, milánku!“ Pustíme si to, najednou úplně přesně rozumím a nemůžu mu nic říct.

Jak by si muzikant měl doma rozvrhnout nahrávání, aby se chránil před autorskou slepotou?

Za prvné donutit se přestat, nedokončovat a vracet se až s čistou hlavou. Za druhé spolupracovat s dalšími lidmi. Nemohu ani víc zdůraznit, jak je to přínosné.

Stojí neodpočatý sluch za českou specialitou, výrazným zpěvem?

Úplně si to nemyslím, ale skutečně slyším všude hlas nalimitovaný, natočený zblízka a nahlas oproti ruchům, a to dokonce i u dabingu. V originále je hlas zasazenější a natočený s prostorem, přitom je mu stále pohodlně rozumět.

Stejně to máme s hudbou. Měkká, široká a hladká slovanská mluva má oproti agresivnímu anglofonního rezonančního mečení zásadně odlišný témbr. Navíc, oni mluví nahlas, aby byli slyšet, kdežto my jsme ty panenky v koutě, co jen měkce kuňkají, aby nebyly považovány za nesnesitelně nafoukané. Když si vezmete, že takhle mluvíme celý život, obtiskne se to i do zpěvu.

Také vidím určité naše tradice. Klademe větší důraz na kvalitu textu. Jsme národ Voskovce & Wericha, Suchého & Šlitra, Hoboes, Karla Plíhala a Xindla X. V anglicky zpívané tvorbě je často jedno klišé na druhém. Spokojují se s málem.

Možná jednodušší je probírat nahrávku s producentem přes Skype. Pokud jsi už nějaké rady dával, na jaká úskalí jsi kromě jiných zvukových preferencí a beden narazil?

Hodně si píšeme. Provozujeme placenou „Síť Kritických Poslešníků,“ ve které jsme se naučili být přísní a dávat každému řádku různou váhu počtem hvězdiček. Voláme si a případně se i scházíme, kdykoliv dojde na problém, nepochopení nebo nespokojenost. To se psaním nikdy nevyřeší.

Nejlepší je, že je to anonymní. Hlavní je potlačit ego a nebrat věci jako osobní útok. Neztotožňovat svoji sebedůvěru se svým dílem a s názory ostatních a být otevřený. Brát kritiku jako službu, kterou pro mě dotyčný dělá, a příležitost pro zlepšování. Je lepší když vám ji řekne neveřejně a včas někdo, komu jste s prominutím ukradení, než když si ji pak přečtete od fanouška na Facebooku. Umět se vcítit do toho, jak to slyší ostatní, co tím míní, a pak rozklíčovat, čím to je a opravit to, jsou ty nejdůležitější vlastnosti profesionála.

Podle vás by bylo střídat deset párů různých beden a poslouchat je z různých místností. Jak něco podobného lze nasimulovat v podmínkách takového tři plus jedna?

Mám kolem sebe kolem dvaceti párů různých monitorů, ale to je proto, že si lidi chodí vybírat. Neustálým porovnáváním pak získávám lepší představu, co asi tak k lidem doleze a v čem a jak se ty barvy, poměry a prostory mění. Pak ale pracuji 90 % času na jedněch, se kterými jsem se nejvíc skamarádil. Je dobré mít víc než jedny bedny, jinak člověk získává falešný pocit, že to, co slyší, je to, co lidi dostanou. Osobně mi ale nejvíc dá poslech za úplně jiných podmínek a nálady.

Hodně záleží na tom, kdy, kde, jak a s kým člověk poslouchá. Vnímá jinak, když pracuje nebo si jen tak něco pouští. Mnohem častěji než počítače potřebujeme restartovat. Proto při práce doporučuji měnit úhly pohledu: mezi dveřmi nejlíp uslyšíte poměry a mono kompatibilitu, z dálky nebo výšky, tedy potichu detaily mixu, ale málo výšek a vůbec žádné hlubší basy. Občas taky přepněte na jiné monitory a hlavně jinou hudbu.

A jak si v karanténních podmínkách sluch vyčistit?

Sluch osvěží třeba jen přejít do jiné místnosti a slyšet svoje kroky. Prostorové podmínky vnímáme velice silně podprahově na úrovni první signální. Doporučuji ve studiu mít okna a otevírat je, zkrátka nebýt ve zcela izolované místnosti. Kdo je přísný na akustiku, tomu to líbit nebude, ale je lepší mít otevřeno na straně nebo za sebou než za bednami, kam se spíš hodí malé zavřené okno. Když už musíte do sklepa, choďte často volat, kouřit nebo čůrat. Asi nejlepší zvuky na světě vydává šumění listí, ptáci, voda a ruch města či přírody. Vyčistí vás úplně celé.

Mám k ruce PC. Co všechno bych si na něm měl pohlídat, abych na něm nahrál slušné demo?

Časté chyby, které se k nám dostávají, jsou ruchy z okolí, vrzání křesla, pískání a šumění notebooku nebo jeho brum, když není ve stejné zásuvce jako zbytek nahrávacího řetězce. Šum z mikrofonu většinou pochází ze slabých předzesilovačů na malých zvukovkách. Podívejte se po Gainu 57, 60 decibelů a víc, nebo v obchodě po silnějším předzesilovači. Například Presonus TubePre nebo BlueTube dávají 80 dB a laditelnou lampu.

Vypínejte telefony. Nedávejte mikrofon před displej ani do něj nezpívejte. Odráží se to. Používejte zavřená a dobře izolující sluchátka, jinak mikrofon nabere metronom i s podkladem. Také nahrávejte rozumně promodulovaně. Nastavit vždy až do červené a pak o 6-10dB stáhnout. Nenahrávejte tak potichu, že křivky skoro nejsou vidět. Šidíte předzesilovač, který nedostal správnou porci krmení, a tedy i zvuk, zato přibyde šumu a ubude dynamického rozlišení.

Počítejte s tím, že co v čerstvě natočeném záznamu nevadí, už po komprimaci a navýškování vadit bude. Mikrofon má zblízka o dost basovější zvuk než z dálky, ve které také rostou sykavky. Na druhou stranu zblízka naberete méně tónu a víc pazvuků. A konečně než byste špatně natočili celé album, pošlete raději první nahrávku profíkům, ať vám ji zkontrolují.

A jak si PC stojí ve srovnání s chytrým telefonem? Jaká jsou pro a proti?

Telefon či tablet je dobrý na zaznamenání nápadu a blbnutí ve vlaku. Pokud máte iOS/iPadOS, například s GarageBandem můžete doma rovnou pokračovat na Macu. Verze GarageBandu pro tablet a telefon je taky o dost jiná než na Mac. Nabízí víc nástrojů. Dražší tablet je dnes plnohodnotný počítač se vším všudy. Výhodou proti stolnímu počítači je i větší stabilita a určitá soustředěnost na práci. Při nahrávání ho dáte, kam zrovna chcete. Můžete se úplně vyhnout nastavování a klasické zvukovce. Je spousta jednoduše fungujících produktů pro telefony a tablety, které vše maximálně usnadní, např. IK Multimedia a jejich řada iRig a další, ale až v počítači se dá profesionálně upravovat a míchat.

Které mikrofony a sluchátka jsou použitelné pro nahrávání v běžném bytě?

Pokud byt má opravdu příšernou akustiku, na zpěv doporučujeme spíš kondenzátorový mikrofon do ruky a koupit si před něj síťku proti bouchancům z retnic. Z těch levných jsou to například Audio-Technica ATM710, Electro-Voice RE 410 nebo Lewitt MTP 350.

Pokud je místnost zabydlená, ošetřená a hezky hraje, Rode NT1-A rozšíří úzké hlasy a sE X1 zase dodá kouzlo měkčím a méně výrazným hlasům. Univerzální mikrofon, kterým jde sejmout téměř cokoliv včetně zpěvu, je SE4400. Hodně zajímavý pro úplné začátečníky bez zvukovky nám přijde AKG Lyra. Když třeba chcete natočit kytaru, ve stereo režimu zní okamžitě mnohem hotověji.

Na natáčení bych použil sluchátka AKG K361 , na mix možná AKG K371, K245 a na mastering Audio-technica ATH-R70X.

Jak můžu místnost zvukově izolovat, když stěnu zrovna nesmím polepit platy od vajec?

To bych ani nedoporučoval. Plata jsou lepší než prázdná hladká zeď, ale jejich vliv je minimální. Je nesmírně důležité tlumit širokopásmově. Pokud používáte levné molitanové panely, měly by mít tloušťku osm centimetrů a víc, jinak žerou jen výšky. Takhle byste přidali ošklivé místnosťové středy a basy, zničili obrysy nástrojů a zkazili prostor v nahrávce.

Naopak v ploše geometricky rozložené jehlany zase dávají s velkou účinností velmi nízkou kvalitu, tj. jen výšky. Panel 60 x 60 s vysokými jehlany zabírá i třikrát větší plochu. Obecně nechávejte víc než polovinu stěn bez obkladu. Molitanové „bass trapy“ nekupujte vůbec, nezabírají. Basy se musí řešit adresně po odborném měření. Ani různé vzory v molitanu nemají žádný rozptylovací účinek. Vypadají studiově, napodobují difuzory, ale hrana molitanu samozřejmě nic neodráží ani nerozptýlí. Lepší jsou vata a speciální materiály, například Basotect, který je dvakrát účinnější než molitan.

Pokud nemůžete na zeď nic lepit, vyrobte si paravan nebo se zabydlete. Použijte gauče, židle, stoly, skříně, knihy, závěsy, na menší část podlahy koberec. Slyšet jsou i obrazy. Zadní část středně velké místnosti by měla mít difuzory. Bohužel jsou dost drahé. Nejlevněji vycházejí ty z tvrzeného polystyrenu, například od Vicousticu. Pokud je místnost menší než 3x4m, můžete už jen tlumit. Difuzory ale nepatří za monitory a do blízkosti vašeho poslechového pole.

Příliš nedoporučuji dávat za mikrofony malé půlkruhové zástěny. Čím jsou blíž, tím víc kazí zvuk. Schválně dejte ruce kolem mikrofonu. Dozvuku místnosti z přední strany mikrofonu, ze které je nejcitlivější, přitom vůbec nezabrání. Raději ten největší, co má nejtlustší pěnu, dávejte co nejdál. Už vůbec nezavírejte mikrofon do molitanové skříňky. Paravany před a za sebou, ale i matrace z postele a kabáty na ramínkách jsou mnohem lepší.

Jaký software je vhodný pro někoho, kdo si na samostatné nahrávání ještě tolik nevěří?

Kdo má Mac, tak jednoznačně GarageBand. Profík může ve vaší práci pokračovat přímo v Logicu. Projekty GarageBandu umí bezezbytku načíst. Ve Windows nejsem kovaný. Moc bych nedoporučoval žádnou velkou DAW jako Pro Tools, Cubase, Studio One. I když jim už rozumíte, je vždycky zapeklité je nastavit. Docela jednoduché a šikovné mi přijde Capture od Presonusu zdarma. Nic nemusíte zadávat. Samo zmapuje vaše vstupy, ale jen nahrává zvuk. Neumí pracovat s nástroji jako MuLab, který mi do začátku přijde dobrý. Šikovně vypadá i webová aplikace Soundtrap.

Asi se shodneme, že funkčně složená skladba je základ. S kolika stopami se podle tebe dá v domácích podmínkách reálně pracovat?

Čím méně, tím lépe. Kdo není profesionál, snadno se ztratí. Minimalismus v aranžích je už dlouho trend. V nahrávce totiž platí: čím méně nástrojů, tím lépe zní.

Chápu, že doba je a bude zlá, přesto je demo, se kterým bys kapelu rovnou poslal do háje?

Pracovali jsme i pro skutečné blázny, například pána, který za jeden večer po rozvodu namluvil melodie, texty a aranže celé desky na diktafon, chodil v sukni a měl i jiné zvláštní názory. Byla to fuška, ale spíchli jsme mu nakonec slušný kabát.

Do háje posíláme ty, kteří nechtějí za svoji nahrávku dát normálně obvyklé peníze, diktují si pevnou cenu, jako kdyby si kupovali hotové zboží, navykli si vybírat nabídky v korporátu anebo chtějí, abychom okamžitě přerušili práci pro všechny ostatní.