Prostě jen mlátíš do struny a necháš se nést

Každej z nás má svůj Co-udělat-než-umřu seznam, žejo. Kromě močení z vyhlídky Empire state building dolů a trojky s dvojčatama, který tam máme všichni, je na mým seznamu ještě jedna neméně důležitá položka – naučit Česko mít rádo blues (ale ne jako Blues opuštěný postele od Ocelovýho Oldy) a hlavně nástroj, kterej k tomuhle žánru neodmyslitelně patří – cigar box guitar, tedy kytaru z krabice (nejen) od doutníků.

Tuhle svou malou válku vedu už spoustu let a je to tak trochu boj s větrnými mlýny, protože v sobě máme zažitý různý vzorce, představy, ale taky předsudky nebo – a teď ruku na srdce, neplatí to paušálně, ale u spousty muzikantů u nás ano – jistá zaprděnost. Fakt vždycky teču, když mi někdo říká třeba: „Nejlepší kytara je Fender Stratocaster.“ Nejlepší kytara na co? A jakej vlastně Stratocaster? Svým způsobem tomu ale rozumím a chápu to. Člověk má v sobě třeba konkrétní zvuk, tón a hudbu, kterou chce předat dál, nebo kterou chce on sám znít. Jenže to může být někdy hodně frustrující. Už jste našli ten nejlepší fuzz v kombinaci s tím nejlepším aparátem?

Já jsem vždycky šel přesně opačnou cestou. Hledat ve věcech, potažmo v nástrojích, jakej zvuk a tón mi přinesou a jak mě můžou obohatit. No, zní to možná vznešeně až pateticky, ale realita je prostě taková, že najdu plechovou poklici od kola z auta a je z toho parádní, industriální perkuse. Najdu u popelnice starou kajtru s dvoucentimetrovým dohmatem, nedá se na ni hrát prstama, tak ji použiju jako slide kytaru. Užívám si ten prasáckej zvuk a mám radost, jakou náhodou jsem se potkal s novým nástrojem, a jak bude žít dál místo konce na skládce. Jasně, djent na to nezahraješ, ale blues o tomhle je. O čirý radosti z mála, o drobným potěšení v zákoutích toho pos*anýho života (a kdo má život naprosto skvělej, tomu gratuluju).

Pak už jsi jen krůček od toho, že přitlučeš násadu od sekyry na krabici od čvaňháků z místní trafiky, natáhneš strunu a hraješ. Čirá radost, nepokažená vědomím útraty šesti měsíčních výplat za kytaru, která ti vlastně nakonec moc nesedne. Žádný starosti, abys ji někde neťuknul nebo ti ji někdo nešlohl. Žádný závody v rychlosti levý ruky, prostě jen mlátíš do struny a necháš se nést. Mě tahle vlnka nese už patnáct let. Pořád mě to baví a dokonce jsem založil malou firmičku na výrobu (mimo jiné) těchhle krabicových kytar (v trochu sofistikovanějším provedení samozřejmě).

No a teď si představ, že potkáš člověka, co je taky podobně ulítlej. Ba co víc, je to hudebník a producent Martin E. Kyšperský, a doma má studio s takovou haldou nejrůznějších „vyráběčů zvuků“, že ti z toho přechází zrak. Pode mě je to ideální příležitost k natočení krásně špinavý bluesový desky. Vrátit blues jeho civilnost a roztomilost všech chyb, náhod a improvizace, ale s možnostma, který dnešní doba nabízí.

S Martinem jsem rok a půl po chvilkách, spíš příležitostně, pracoval na bluesovým albu Město. Nechali jsme Město růst, cizelovali ho, až album vysoce přerostlo původní plány. Díky Martinově producentský práci získalo zvuk, kterej – minimálně v našich končinách – rozhodně vyčnívá ze standardu bluesových alb. Moje syrový, temný písničkářství v kombinaci s Martinovou energií a aranžema, plnýma nejrůznějších industriálních zvuků, od mlácení na klín pod kolo nebo mlácení na plechovky, přes starý dětský hračky po nejrůznější syntetický mašinky. Klavír? Trochu mainstream, ale když se bude drnkat přímo na jeho struny a pustí se pozpátku, tak může být.

Tenhle špinavej sound s příměsí elektroniky funguje, zdá se, takřka strhujícím dojmem, ale přitom je celý album příjemně svěží a pulzující. Tak kéž by aspoň někoho inspirovalo k novýmu způsobu přemýšlení o hudbě, daným žánru, o hraní a o všem, co s tím souvisí.

V tuhle chvíli je album připraveno, ale potřebuju pomoc, abych byl schopen ho fyzicky vydat. Podle mě by byla velká škoda nechat ho jen tak zapadnout. Nyní probíhá kampaň na Startovači pro získání dostatečných prostředků, takže jestli tě tohle vyprávění zaujalo, mrkni na Startovač, poslechni ukázky a pobav se vším, co kolem toho vzniká, a jestli tě třeba zaujaly ty krabicový kytary, můžeš si tam pořídit individuální workshop, kde tě naučím, jak si ji vyrobit. Ale vůbec, pokud se chceš podílet na stavbě Města, za každou pomoc, sdílení nebo zmínku budu nesmírně rád.