Roman Dorňák (Artu Kus Festival): Zavřeli jsme klub a přešli na Bojiště

Devět let strávil v cizině. Provozoval vyhlášený Kulturní stánek Kabinet a zhruba půl druhého roku spravuje trutnovské Bojiště. Festival, který si s manželkou Terezou vysnili na jeho posvátné červené půdě, má však s „fotrem českých festivalů“ společné jen datum a místo. Artu Kus spolupracuje s architekty i vizuálními umělci a představil ho Roman Dorňák.

Trutnov je bytostně spjatý s Havlem. Spojení Artu Kus mi pocitově evokuje hříčku jako od Tomáše Kluse. Cílíte na „sluníčkáře“?

Dobrá otázka. (smích) Ne, necílíme. Navíc mi ten termín připadá hrozně pejorativní a vůbec se mi nelíbí, to by se podle takové logiky druhé polovině tohohle národa říkalo zamračení mráčci.

Jasně že je to s tím spojený. Nám se ženou (Tereza Dorňáková, spolupořadatelka a spoluproducentka Bojiště) to je blízký. Jsme liberálně smýšlející lidi. Na druhou stranu nepotřebuju do vlastní produkce tahat politickou myšlenku. Myslím, že kultura by měla spojovat. Pro polarizovanou společnosti je důležité, aby i druhá polovina republiky měla možnost se dostat ke kultuře, která jí není úplně vlastní. Právě samotná akce je může přitáhnout a ukázat, co všechno kultura „druhého břehu“ skýtá. Právě proto bych neřekl, že cílíme na sluníčkáře.

Jestli, tak cílíme spíš na naši generaci, ke čtyřicítce, Husákovy děti, které mají určité smýšlení. Myslím, že lineup mluví sám za sebe. Ale tahle generace už vyrostla v 90. letech, je trošku jiná a má děti, takže počítáme s vyžitím i pro ně. Navíc je to kreativní festival. Naopak se právě snažíme, aby se nespecifikoval jen pro část nejblíž té, o které mluvím. Fakt je to otevřený všem.

Jak jste vlastně k názvu došli?

Ještě když jsme měli klub Kabinet v Trutnově. Udělali jsme dvě akce na nábřeží ve spolupráci s Bosorkou (výtvarná dílna z Jánských Lázní). V podstatě malý happening, „Od artu kus“. Výtvarný dílny podél řeky Úpy. Druhej rok už tam byl program: lehce divadlo, lehce muzika a nakonec něco pro rodinky. To jsme promítli i do filozofie festivalu. Jen jsme zjednodušili název.

Kabinet už pár let neexistuje. Prý jste si připadal víc jako hospodský, chtěl jste dělat větší akce pro rodící se komunitu. Schválně jsem se podíval na vyhlášky o nočním klidu. Ten je skutečně od desáté. Nebyl to spíš tenhle důvod?

Určitě ne. Byl to problém po dvou, třech letech fungování Kabinetu. Když jsme totiž otvírali, museli jsme si nechat od Státní laboratoře změřit hladinu hluku, protože to bylo v zastavěný zóně. To fungovalo legálně. Pak vznikl problém se dvěma domácnostmi. Nebyl problém s produkcí, ale spíš s tím, co se děje před klubem. Snažili jsme se bejt ohleduplní. V noci venku stáli naši lidi a tišili přiopilé a hlučné návštěvníky.

Zmiňovaní sousedé ovšem vyvolali nové anonymní měření, právě když v klubu byla drum‘n’bass akce, který jsme dělali tak jednou za měsíc a půl. Nevěděli jsme o něm. To byla relativně nejvyšší hladina hluku. Měřili ji v bytech sousedních domů a zjistilo se, že tam ještě máme fóra, takže jsme to nakonec měli posvěcený ještě kulatým razítkem. Kultura se dařila. Kabinet fungoval i finančně. Akorát po téměř čtyřech letech směřovala větší část naší energie spíš k baru a tahání provozu hospody.

Teď rozjíždíte první ročník regulérního festivalu. S tím je to tak, že jste ho dá se říct převzali po „fotrovi českých festivalů,“ Trutnoff Open Air ve smyslu, že máte stejný termín (druhá polovina srpna) i místo konání. Nejde svým způsobem o generační obměnu?

Někdo by to tak mohl nazvat, nejkulantněji řečeno. Asi to tak lidi budou vnímat. Lhal bych, kdybych tvrdil, že si to neuvědomuju. Na druhou stranu, my od začátku děláme novej festival. Doufejme, že bude hodný génia loci, který je neoddiskutovatelný. Proto jsme sem šli. Pro nás je festival vrcholem roku. Vzali jsme areál celoročně na svá ramena se vším všudy. I s údržbou, sekáním trávy a třeba tlakem na město, aby investovalo do svého majetku. Máme zkrátka jinej vztah k tomu místu a bylo pro nás důležitý udělat velkej festival, abychom sem přitáhli pozornost republiky i peníze a trošku se to rozhýbalo. Logicky jsme vybrali tenhle termín. Je to nejmenší riziko prodělku. Ale neradi bychom byli spojovaní s tím, že se snažíme nést pochodeň festivalu dál.

Na tom festivalu jsme se pár let Martinovi (Věchetovi) starali o kapely. Terezčin otec jednu dobu festival dokonce spoluvlastnil. Jsou to ale spíš shody náhod. Martin s Evou chtějí ve festivalu pokračovat v Brně. Škoda, že se rozhodli nebýt tady, ale my jsme se rozhodli udělat vlastní věc. Je to realizace našich snů. Samozřejmě ta startovní čára je velká výhoda.


Na druhou stranu, osoba Martina Věcheta je přinejmenším v Trutnově dost kontroverzní. Chartisté nemůžou zapomenout na pozvánku pro Jakeše, Trutnováci zas „milionáře z chatrče“ na náměstí a ještě že podle něho město chce festival zrušit.

Pozemky vedle Bojiště, které se používaly pro třetí scénu a kemp, jsou v insolvenčním řízení, zasíťovaný a k prodeji. Martin má strach, že se tam bude stavět. Územní plán je takový, ale tenhle stav trvá osm, možná více let. (Tak se z Trutnov Open Air stal Trutnoff)

Nechci moc mluvit o Martinovi. Není to úplně na místě. Jsem si vědom jeho reputace, na druhou stranu ale veřejnost nemá informace a asi nejsou vůči Martinovi úplně fér. Mám respekt k tomu, že festival existoval. Jsem roky jeho velkej fanda. Dostal jsem šanci se něco o festivalech přiučit. Na druhou stranu, je to Martinův boj, jaké si vedl vztahy s lidmi. Známe se. Myslím, že máme přátelskej vztah, i když nejsou šťastní, že tam náš festival děláme.

Jak se do vaší pořadatelské praxe promítá, že červenou půdu Bojiště máte hluboko zažranou v botách?

Když člověk dělá festival na louce, musí ho rozbalit a pak zase sbalit během pár dní. Má omezenej čas a je to hektický. To sice bude i v tomhle případě na Bojišti, ale jsme schopní určitý věci řešit s měsíčním předstihem a náběh festivalu si zjednodušit. A hlínu máme zažranou v botách, protože jsme tu doma, máme tři děti, jsme tu prakticky každej den a je tu strašně práce.

Po patnácti letech se malovalo, opravovaly se odpady. To jsme brali na sebe. Bylo potřeba, aby to bylo vidět. Šatny jsou teď krásný. Nechali jsme tam vytvořit například nový sprchy. Sehnali jsme i sponzorské peníze od některých trutnovských fabrik. Vnímají, že se Bojiště zase užívá.

Je to přírodní areál. V produkčních záměrech se snažíme využít přednosti místa. Rozjeli jsme sezónu letního kina z původních 35mm promítaček a atmosféra v amfiteátru je skvělá. Také tu třeba v polovině června pořádáme Festival Kafe&Jazz s trochu jiným využitím areálu, než bylo dosud zvykem. Před Artu Kus Festivalem se zase v parkové zóně budou ve spolupráci s libereckými architekty tvořit stavby environmentálního významu. V parku pak zůstanou celoročně.

Jak se vám podařilo město přesvědčit, aby vám areál pronajalo? S jakou vizí jste přišli?

Vypsali projekty a otevřeli diskuzi. Do užšího výběru jsme se dostali dva. Druhý byl podnikatel, který měl pravděpodobně větší zdroje, ale nebyl zdejší, takže hrálo jistou roli, že jsme domácí. Idea byla sehnat peníze, udělat kulturní i sportovní program a pokusit se zrekonstruovat například lavičky, síťové zajištění a taky budovu Skleníku, kde by se v budoucnu dalo něco dělat, třeba v zimě jednorázově koncerty apod.. A hlavně to vlastní prací dát dohromady. Naše vize byla nejet na kvantitu – abychom se sem třeba nesnažili přetáhnout Hip Hop Kemp nebo jiný festival, který má problémy s místem – ale dělat aktuálnější formy festivalů a současnější produkce. Taky máme oddělené dva přístupy – areál pronajímat potencionálním organizátorům jiných akcí a také vytvářet vlastní produkci tak, aby to bylo celé udržitelné. To zastupitele oslovilo. Taky nám pomohla reputace Kabinetu. A hlavně jsme měli štěstí, protože nikdo jiný se pro to nenadchl. Vyšlo to tak akorát, že jsme zavřeli klub a zanedlouho přešli na Bojiště.

Zmiňoval jste Technickou univerzitu v Liberci a efemérní architekturu. O co přesně jde?


To je spolupráce přes jednoho známého a zároveň lektora na univerzitě, Trutnováka Jendu Veissera. Vůle na městě uskutečnit v areálu rekonstrukce, jako například nový lavičky je. Pak ale dojde na realizaci, komunikaci s úředníkama a všechno se zpomaluje. Po roce a půl zjišťujeme, že ten proces trvá, ale posouváme se. Zmiňovaná spolupráce s mladými architekty je jeden z pokusů udělat něco nezávisle na městských penězích. Něco, co bude vidět. Jedna z idejí do budoucna je, že chceme vytvořit v areálu například veřejnou saunu a taky třeba grilovací místa na příští léto, aby celé místo ožilo i jako park, pokud se na to letos vydělá.

Co se týče projektu s Univerzitou je skvělé, že jsou ty zamýšlené věci ze dřeva, to těm stavbám dává charakter. Navíc jsou to mladí architekti, mají energii a neotřelé nápady. Byla zapojená i spolupráce s Wroclawskými studenty. Zrovna tady pět dní byli. Celé místo si obhlíželi. Pochopili funkce festivalu a vytvořili deset, dvanáct návrhů, ze kterých jsme pak společně s lektory vybrali čtyři, a teď se na nich v rámci semestru bude pracovat. Realizovat se budou v létě před festivalem. Pěkný konceptuální věci. Navíc tam bude instalace videoartu.

A co pro vás dělá Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně?

Umožní nám právě realizaci videoartových věcí. Na ploty areálu se ve večerních hodinách v průběhu Artu Kusu budou promítat některý studentský práce. Půjčují nám i projektory.

Zaměřujete se na hudbu, výtvarné umění, divadlo, vizuál a tvůrčího ducha vůbec. Jak to jde dohromady s ambicemi vybudovat velký evropský festival?

Nemáme ambice vybudovat velký evropský festival. Na začátku je vždycky entuziasmus, který pak zůstává podle kvality lidí, kteří festival dělají, ale vždycky se změní v mechanismus. A pak je otázka, jestli se původní myšlenka udrží. Zrovna Trutnoff je toho dobrým příkladem, ale bez kritiky. Každej z nás by takovou věc dělal jinak.

Ale kecal bych, kdyby tvrdil, že už teďka neřešíme headlinera na příští rok, který už by měl být zahraniční. Určitě by festival měl objevovat, řekněme, klubový, žánrový kapely a bejt schopnej je předkládat v dobrý časy širokýmu publiku. Nic novýho. To se na správných festivalech dělalo vždycky.

Určitě se posouvat dál, pozvat něco zahraničního, ale určitě ne velký evropský festival. Možnosti na Bojišti nejsou tak velký. Po prvním ročníku budeme rádi za pár tisíc návštěvníků a uvidíme. Člověk musí být realista. I mnohem šikovnější akce se na takový věci vybourali.

Jak jste objevovali kapely pro první ročník?

Prakticky devět let, jsem žil v zahraničí a vrátil se zpátky do Čech před sedmi lety. Díky Kabinetu jsme začali objevovat, co se na té scéně děje. Spousta dobrý muziky jsme objevili přes lidi – dělníky kultury, kteří bez nároků na výdělek organizují různé menší akce a pomáhají tak vytvářet scénu. Dobré muziky je tolik, že to nebylo až tak těžký. Spoustu toho člověk odfiltruje, protože mu to nepřijde zajímavý. Náš lineup je odrazem toho, co se nám líbí. Mnohdy jsou tam i styly, které mně zas až tak blízký nejsou, ale je to autentický a věřím to tomu.

To jste mi přímo nahrál. Do jaké míry se lineup Artu Kusu skládá z kapel, kterým vy osobně věříte, a těch, které mají na festival hlavně přilákat lidi?

Je snad znát, že jsme nechtěli stavět jen na jménech, přestože na to je odezva. Ve finále se velká jména stejně pořád opakují. Hraní na „na pusu“ tu mají tři evidentně trutnovský kapely (Blitzkrieg Boys, Exorcizphobia, Strange?). Chtěli jsme taky vzdát holt místu, protože to lidi čekají, viz Tony Ducháček, Kurtizány, Jiří Schmitzer. Na druhou stranu je těžký vybrat kapely, který v Trutnově nikdy nehráli. Zbytek už takový ale není: teepee, Kalle, Baestien, Omnion, Justin Lavash, Noisy Pots, The Pau, The Valentines. Míň známý jména, ale kvalitativně vynikající. I Kapitán Demo je trendy a docela dobrá recese. Samozřejmě něčím člověk republiku a široké publikum zaujmout musí, takže pár takových jmen tam je, ale nejde jen o ně. Naopak se snažíme mezi ně dostat něco, co tak známý není.

Na pilotní ročník máte připravené překvapení. Vím, že mi ho neprozradíte, ale můžete aspoň naznačit?

To narážíte na to, co je na stránkách Bojiště. To se netýká festivalu, ale areálu. Na Artu Kusu bude překvapení až až. Každej návštěvník například u vstupu dostane fixu, kterou budou moct zkrášlit připravený plochy. Pitná voda bude zdarma a taky vymakaná školka. Snažíme se řešit i odpady. Pár věcí nás sice stojí peníze, ale chceme tím vyslat signál, jak uvědoměle chceme festival dělat.