Rukověť elektroakustického kytaristy, 7. díl: impulzivní reakce

Tajemná zkratka IR neboli impulse response odstartovala svým způsobem revoluci nejprve konvolučním reverbem u zvukařů, potom ovládla pole jako speaker simulátor u elektrických kytar, nakonec došlo i na akustické nástroje. Vítejte u dalšího dílu našeho seriálu.

Sofistikovanou metodu sejmutí chování určitého prostoru a jeho přidání k „suchému“ zvuku nahranému jinde začali využívat nejprve filmoví zvukaři a potom se úspěšně rozšířila všude a postupně nahradila všemožné divoké experimenty nahrávání dozvuků pomocí odrazů od skleněných desek nebo v legendárních sklepních chodbách nejenom kvůli faktické jednoduchosti, ale i hlavně díky nekompromisní kvalitě. Nástup počítačů pak umožnil průnik do dalších segmentů a nejčastěji se s ním setkáváme u nahrávání elektrických kytar, kdy šikovná aplikace dokáže nahradit řvoucí fullstack a lze tak získat super sound i bez sonické anihilace okolních spoluobčanů. Já jsem např. natočil desku nominovanou na Anděla v ložnici a po hotelech. Ale čím tahle metoda může být zajímavá pro akustického kytaristu?

Protože, neskromně řečeno, patřím k průkopníkům IR v ČR, kde jsme tuto problematiku zkoumali víc než deset let s kolegy z fóra Instrumento, napadlo mě IR využít i pro ozvučení akustické kytary. Velmi zjednodušeně přidat k linkovému signálu zvuk mikrofonu bez té prokleté zpětné vazby. Inspirovala mě k tomu firma Fishman, která už v té době propagovala své akustické obrazy (acoustic images) ve své produktové sérii Aura. Pořád vlastním jejich první a již dávno nevyráběný kousek Aura Blender, který mi dodnes slouží. V mezičase se samozřejmě objevila celá řada Aura výrobků ve formě externích (Spectrum DI atd.) nebo dokonce interních (Ellipse, Onboard PRO) preampů. Aura Imaging technologie se využívá i např. v kytarách Martin, Godin nebo čerstvě v působivém hybridu Fender Acoustasonic.

Někteří pamětníci si možná vzpomenou, jak Fishman za 199 dolarů nabízel, že když k nim pošlete svoji kytaru, tak vám vyrobí přímo vaše Aura presety se špičkovými mikrofony, což se stalo základem tzv. Aura Gallery, která byla potom součástí dalších Aura následníků. Kdyby to bylo logisticky jenom trochu možné, určitě bych tuto možnost využil, protože by překonala největší slabinu jinak dokonalého systému – univerzálnost. V aplikaci jste si sice mohli vybrat preset podle typu tvaru těla nebo druhu dřeva (tak, aby se co nejvíc blížil vašemu konkrétnímu nástroji), ale když se svého času Aury začaly objevovat i na našich pódiích, tak to zhusta komentovali folkoví zvukaři, že „ta slavná Aura je na pytel“, což však bylo pouze oboustranné nepochopení. Kytaristi Auru brali jako zázrak, co konečně vyléčí všechny piezo neduhy a zajistí světový mír, přeháněli to s nastavením a na podiích se tím pádem nejčastěji bohužel „válely sudy“.

Tento zázrak totiž není samospasitelný. Když nevyberete vhodný preset a přimícháváte ho víc než 50 %, výsledkem je nejčastěji hnusně sudovitý, nepřirozený zvuk. Když si však dáte trochu práce a pohledáte, naposloucháte, porovnáte si vzorky, tak se vám Aura může náramně odměnit, přidat ke kvakajícímu piezu onen kýžený „mikrofonní smrad“ a výrazně tak vylepšit váš zvuk. Dnešní Aury už tohle bádání umožňují velice pohodlně, do mého Blendera jde najednou nahrát pouze 12 presetů, a tak jsem kdysi přetrpělivě a mnoho dní dní analyzoval tehdejších cca 500 images. Výsledek byl zajímavý, protože pro jednu kytaru mi jich slušně fungovalo třeba 15 a pro některou žádný. Bezděčně jsem totiž odhalil limity této metody, kdy je opravdu obvykle jistější se co nejvíc přiblížit reálu (tj. např. k dreadnoughtu se smrkovou ozvučnicí a palisandrovými zády vybrat adekvátní image). Jinak totiž zkoušíte přidávat nástroji neexistující frekvence – a to většinou dopadne (o)sudově.

Fishman technické informace pečlivě držel pod pokličkou a dlouho nebylo jasné, jak to vlastně celé funguje. Mě ale při používání elektrických impulsů začaly docházet některé souvislosti a podobnosti a jeden obskurní americký blog mě trošku podrobnějším rozborem navedl k jasnému závěru, že to nemůže být nic jiného než IR! Pustili jsme se do divokého experimentování a podařilo se nám získat impulsy, které fungovaly v konkrétních případech dokonce i lépe než Aura Images. Není to sice tak dokonalé jako u snímání reprobeden, protože v těle kytary se odehrává mnohem víc různých pochodů, ale skutečně to pomáhá eliminovat největší problémy piezo snímání...

Správnost této hypotézy potvrdila neviditelná ruka trhu, protože se postupně (jako předtím v IR boxech) objevily firmy nabízející akustické impulsy na prodej. Určitě bych si je ale nejdřív vyzkoušel, protože navzdory přesvědčivým promo videím by zrovna vám nemusely fungovat. Ostatně mně např. nefungoval.

Omezením je ona zmiňovaná neuniverzálnost, takže parádní impulsy od kolegy mně byly zcela k ničemu (stejně jako jemu moje), ale jinému kolegovi zas jeden můj impuls s jeho kytarou fungoval dobře. Je to vždy tak trochu o hledání jehly v kupce sena (jak určitě potvrdí hledači dokonalých IR reprobeden), a proto je efektivnější si vytvořit impulsy přímo své. Není to zas tak extra složité. Když třeba budete ve studiu a mít nazvučeno, tak si zadrnkáte nějakou svoji charakteristickou pasáž, nahrajete zvlášť mikrofon(y) i linku (výstup z piezo snímače) a v softwaru (např. Voxengo Deconvoler) si vyrobíte svůj impuls. A protože dnes žijeme v ráji, není už nutné být při použití být omezený počítačem a impuls si k linkovému zvuku přidáte i live pomocí krabičky tzv. IR loaderu, který umí tzv. 3rd party IR (cizí impuls) a kterých je dnes už na trhu dostatek. Čekali jsme na ně sice poměrně dlouho, protože ony jsou to ve skutečnosti mikropočítače, které jsou schopné impulsy přehrávat. Když bych použil velice laické vysvětlení, tak impuls je něco jako několik stovek delayů za sebou, což samozřejmě potřebuje určitý výpočetní výkon. Já spokojeně používám Mooer Radar nebo Hotone Binary Cab, ale podobně poslouží např. Joyo R-08 nebo Engl Cabloader.

Komu by trocha nutného samostudia „impulsování“ přišla příliš náročná, tak si může pořídit perfektní krabičku Tonedexter, která tohle všechno udělá za něho. Já postupně zpracovávám impulsy i pro další akustické nástroje jako je bouzouki, mandolína nebo cello, protože i jim může výrazně vylepšit pódiový zvuk. Touhle audiotřešničkou na dortu bych ukončil opečovávání základního zvuku. A příště se odvážně vrhneme do nekonečných hlubin efektových oceánů.