Přejít k hlavnímu obsahu
Dr.Hyenik - St, 12.06.2019 - 08:00

Rukověť elektroakustického kytaristy, 8. díl: efekty

Potřebuje akustický kytarista vůbec nějaké efekty? To je výborná otázka, na kterou je možno kontrovat otázkou řečnickou – Potřebuje jídlo koření? Takže samozřejmě to není nutná podmínka, ale s ním může být mnohem chutnější. Když už jsme v předešlých sedmi dílech akurukověti co nejlíp pořešili základní zvuk, tak můžeme směle přistoupit k jeho dochucení. A stejně jako u jídla je dobrá rada to s kořením nepřehánět. Přesolenou písničku publikum moc neocení, zato pikantní hitovku bude na jazyku vychutnávat báječně dlouho.

Akustičtí kytaristé bývají ohledně efektů obvykle výrazně zdrženlivější než jejich električtí příbuzní, i když poslední dobou se to postupně mění. Výrobci i jim nabízejí nespočet možností, jak utratit své těžce vydělané peníze. Takže sice pořád dnes můžete vidět barda, co přijde na pódium pouze s kytarou a nemá ani vlastní kabel, ale stejně tak akukytaristu s pedalboardem o velikosti menšího letiště a přetékajícím všemožně barevnými krabičkami. Průběžně jsme se s různými udělátky už seznamovali v minulých dílech seriálu. Podle nového pedalboardu, co si zrovna dávám dohromady, by mohlo vypadat, že vás nemilosrdně zasypu efektovou lavinou. Ale nebojte se, největší důraz vždy kladu na základní zvuk – a pro jeho decentní okořenění klidně stačí dvě nebo tři ingredience.

Kompresor
Je jeden z nejvíce nepochopených efektů, kterému absolutně nezaslouženou špatnou pověst neúnavně budují zástupy internetových rozumbradů, kteří ve studiu ještě nenatočili ani pivo, natož pak nějakou seriózní nahrávku. Takže až zas někde narazíte na „moudra“ jak kompresor ničí dynamiku, tak se této hlouposti vydávané za názor můžete s klidem vysmát, protože ve studiu se komprimuje téměř vše – a speciálně právě akustická kytara, jejíž dynamický rozsah od jemného drnkání až po razantní strumming je tak obrovský, že bez kompresorů vlastně ani nejde ukočírovat. Naživo to sice není tak citlivé, ale i tam dobře nastavený kompresor udělá s vaší kytarou netušené divy. Perfektně to vysvětluje a hned na příkladech ukazuje velmi respektovaný youtuber Paul Davis


Je také dobré se nenechat ovlivňovat názory elektrických kytaristů, protože komprimovat elektriku je daleko jednodušší než akustiku (nebo basu). U akustiky budete hledat tzv. transparentní kompresi, která minimálně zabarvuje původní zvuk a samozřejmě s nízkým šumem. Ovnilab – nejlepší stránka věnovaná recenzím kompresorů vám dá dostatek tipů na vhodné výrobky od nejlevnějších až po vycizelované specialitky. Můj oblíbený bonmot, že nejlepší kompresor není slyšet, působí sice jako paradox, ale okamžitě to pochopíte, když ho vypnete. Garantuju vám, že za dobře nastavený kompresor vám poděkuje každý zvukař a posluchač si bude užívat, jak vám to parádně hraje.

Ekvalizér
Toho se dotýkáme v podstatě neustále, protože se často vyskytuje hned na začátku v zabudovaných interních preampech snímačů, může být i samostatně jako externí efekt a v nějaké podobě je vždy součástí zesilovače/komba. Ve videu ze staršího dílu jsou příklady ekvalizace názorně předváděny. Tak jenom zopakuju, že obvykle se na akustickém ekvalizéru nastavuje trošku víc basů/výšek a stahují středy. Na zvýraznění např. sóla se naopak středy vytahují, aby bylo dobře slyšet nebo prolezla kapelou (takzvaně „cutting through mix“). Je dobré to ale příliš nepřehánět jak s basy (zpětná vazba nebo zahuhlaný zvuk), tak s výškami (nepříjemně řezavý nebo šustivý zvuk) a trochu se zkamarádit se zvukaři a prodiskutovat jak by to bylo/nebylo dobré nachystat, protože vy neslyšíte, jak to nakonec hraje publiku. Takže EQ může frekvenčně upravit zvuk do požadované podoby nebo třeba nakopnout sóla. Široká škála ekvalizérů začíná od jednopásmových (knoflík tone), dvoupásmových (bass / treble), samozřejmě třípásmové (bass/mid/treble), k vícepásmovým grafickým (obvykle s táhly) nebo parametrickým (s možností nastavit frekvenci a šířku ovlivňovaného pásma). Speciálním druhem parametrického ekvalizéru je notch filter na potlačení zpětné vazby, k čemuž se částečně dají použít i ostatní druhy ekvalizéru. Takže tento zdánlivě nenápadný efekt se vyskytuje téměř všude.

Reverb
Posledním ze „svaté trojice“ je dozvuk. Dobře známe nejen koupelnový efekt, kde se to víc rozléhá ale i majestátní efekt například z kostelů. Vhodně vybraný reverb nám zvuk lahodně „omastí/ztuční/opepří/prodlouží“... prostě udělá ho zajímavější a jedlejší. Dozvuky se totiž přirozeně vyskytují všude kolem nás, což perfektně potvrzují zážitky návštevníků měřící tzv. mrtvé komory (absolutně bez odrazů a dozvuků), kteří popisují podivné až velmi nepříjemné pocity. Reverbů je mnoho druhů – plate, spring, room, hall, cave, shimmer, ambient, modulated, reverse atd., ale myslím, že pro začátek nic nezkazíte například decentním hall reverbem. Znovu je dobré to s nastavením nepřehánět, protože se ke zvuku přičítá ještě dozvuk místa, ve kterém se zrovna nacházíte a je tak snadné zvuk přehltit. Zvolené druhy reverbů už jednoznačně závisí na chuti každého soudruha, takže zkoušejte která příchuť chutná zrovna vám a vhodně podpoří váš styl hraní i muziky.

Tyto tři efekty jsou obecně považovány za nejdůležitější a nejpoužívanější při akustickém zvuku a jsou taky často obsaženy v akustických preampech, kombech nebo multiefektech. Často tam narazíte také na chorus nebo delay, které se ovšem dokáží velice rychle oposlouchat a na rozdíl od předchozích bych je nedporučoval mít zaplé pořád. Ale musíte používat pouze speciální (a výrazně dražší) efekty určené pro akustické kytary? Youtuber MusicIsWin vám tohle dilema pomůže rozseknout...


Takže se nebojte krabiček basových ani elektrických, pozor si dejte pouze u zkreslení, protože to je u akustické kytary velice specifická disciplína a předem vzdejte odvážnou myšlenku, že v rámci šetření byste mohli mastit na akustiku metalové dždždž riffy. Nefunguje to a tuhle slepou uličku už propátraly stovky nadšených experimentátorů před vámi (včetně mě ;). Nicméně např. lehce přibrousit sólový zvuk, ideálně s využitím magnetického snímače (vhodnějšího než piezo), volume pedálu a nějakého širokopásmového overdrivu se simulací bedny, to samozřejmě možné je. Klidně tedy kořeňte své výkony dle ctěné libostí i pomocí modulací, oktáverů, tremol, phaserů nebo flangerů. Pouze si zkuste vždy předtím přeříkat mantrický jazykolam – Kmotře Petře, nepřepepři toho vepře.

Efektové téma je svým způsobem nevyčerpatelné, protože se neustále objevují nové a nové mašinky, které prostě musíte mít (ženy a přítelkyně to zajisté pochopí), ale jako úvod do problematiky a základní nasměrování postačí. Příště se podíváme na to, jak si tu španělku pořádně zesílit!

Tagy Rukověť elektroakustického kytaristy
Multikytarista na experimentální cestě k netradičním zvukovým a stylovým souvislostem za pomoci všemožných nástrojů, technik i obskurních pomůcek... Dle magazínu Whiplash také hudební úchyl, tajuplný intelektuál s vizáží přerostlého Harryho Pottera, akustický Thordendal ze Vsetín...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY