Štěky i životní herecké výkony muzikantů (část II. – Česko)

Minulý článek se věnoval muzikantům, kteří účinkovali v zahraničních filmech, v tomto pokračování se zaměříme na českou kinematografii. Ta je stejně jako česká hudební scéna nesrovnatelně menší a na první pohled by se mohlo zdát, že nabízí také menší pestrost a kvalitu hereckých výkonů, to je ovšem pravda jen částečná a dost záleží, jakým směrem se díváme. Většina nejpopulárnějších zpěváků a zpěvaček českého mainstreamu se však kdovíproč objevuje ve filmech, které jen málokdy překonají laťku 50 % diváckého hodnocení na ČSFD.

Začněme ode dna, tedy režisérem Zdeňkem Troškou. Ten natočil jednu trefnou komedii a jednu průměrnou pohádku; a od té doby každoročně zásobuje česká kina dalšími a dalšími pokračováními jadrných veseloher a filmů „pro celou rodinu“, v nichž měli šanci si zahrát Karel Gott, Lucie Bílá, Monika Absolonová či Daniel Hůlka. O hereckých výkonech při Troškově absenci režisérské příčetnosti bohužel nemůže být řeč, přitom taková Lucie Bílá v devadesátých letech prokázala své dramatické nadání. Ať už ve filmovém zpracování divadelní grotesky Alfreda Jarryho Král Ubu vedle výborného Mariana Labudy nebo v Času sluhů po boku Karla Rodena. Snímek režisérky Ireny Pavláskové sice zdaleka nedosáhl kvalit prvního dílu Čas dluhů, není to však vinou přirozeně hrající Bílé, ale spíše vinou chabého scénáře a dialogů. Karel Gott naopak nikdy hrát neuměl, což bylo vidět už v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, kde vedle talentovaného herce Waldemara Matušky vynikla jeho „polenatost“. Naopak Gottovo cameo v Dědictví aneb Kurvahošigutntág je i díky kultovnímu statusu tohoto filmu nezapomenutelné.

Gott a Matuška nás zavádějí do šedesátých let, která českému filmu výjimečně přála. Tehdy také zazářila hvězda Václava Neckáře, ať už to bylo v trezorové tragikomedii Skřivánci na niti, oscarových Ostře sledovaných vlacích či pohádkové klasice Šíleně smutná princezna, kde se prosadila i o něco méně nadaná Helena Vondráčková. Sedmdesátá léta pak byla bohatá především na dodnes oblíbené komedie Jiřího Menzela, Oldřicha Lipského či Václava Vorlíčka. S jejich tituly je spojená i Petra Černocká, která nejprve dostala malou roli v Lipského sci-fi komedii Zabil jsem Einsteina, pánové... a pak hlavní roli ve Vorlíčkově Dívce na koštěti. Zahrála si pakještě v několika filmech (Otec, Tři bratři), ale úspěch své Saxany už nezopakovala.

Talentovaní obojetníci

I dnes se mezi muzikanty dá najít dost talentovaných herců. Mezi špičku patří bezesporu Richard Krajčo, který ztvárnil zejména mnoho divadelních rolí a je držitelem cen Alfréda Radoka a Thálie. V kině se objevil jak v komediích – např. Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště s Janem Budařem, tak v dramatech jako Sametoví vrazi nebo v Křídlech Vánoc, k nimž složil i hudbu. Krajčo by se tak klidně dal považovat za obojetníka, o jehož hereckých kvalitách na rozdíl od těch muzikantských snad nikdo nepochybuje. To Vojtěch Dyk je nejspíš o něco horší herec, je ale určitě lepší zpěvák. Na filmovém plátně byl k vidění hlavně v komediích jako Ženy v pokušení, Signál, Revival či Anděl Páně 2. Při zmínce o Krajčovi s Dykem nelze opomenout Tomáše Kluse, který po menších úlohách v TV filmech celkem obstojně zvládl i hlavní roli v pohádce Tři bratři i vyloženě kouzelnou postavu jelimánkovského prince Tajemství staré bambitky.

Výjimečný muzikální a herecký talent v sobě spojují hlavně dvě osobnosti. První je Robert Nebřenský, frontman a tvůrčí mozek jedné z nejoriginálnějších českých kapel Vltava, kterého byste měli znát nejen z reklamy na jogurt s Ivou Pazderkovou, ale také jako nerudného velitele ve válečném dramatu Tobruk, z nedávného filmového zpracování Lidic, vodnického seriálu Neviditelní nebo koprodukčních snímků Edith Piaf a Rudý Baron. Druhou osobností je Iva Bittová, která se jako jediná ze všech zmíněných dočkala aspoň nominace na Českého lva za hlavní roli Julie v milostném dramatu Alice Nellis Tajnosti.

Kromě Karla Gotta jsme zatím moc nehovořili o cameo rolích. Určitě můžeme zmínit Michala Maredu v Aloisi Nebelovi a jeho Vypsanou fixu ve vesnickém dramatu Václav od Jiřího Vejdělka, Supercroo ve středoškolské komedii Tomáše Vorla Gympl nebo Tomáše Kluse coby agitátorského písničkáře v Prezidentu Blaníkovi. Z autorských dvojic pak třeba Davida Kollera a Roberta Kodyma coby anglicky mluvícího kovboje a indiána v Akumulátoru 1 či Michala Pavlíčka s Michaelem Kocábem v už zmiňované komedii Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.

S Josefem Vojtkem a Danem Nekonečným, kteří připitoměle řádili ve vyloženě slabé rodinné komedii Jak se krotí krokodýli, se ještě vraťme k nevyčerpatelnému seznamu hereckých pohrom. Soudný divák si jistě rád nechá uniknout „komedii“ Chyťte doktora, kde si hlavní roli „zahrál“ Michal Malátný, i toporného Bena Cristovaa v seriálech Ulice a Ordinace v růžové zahradě. Přehlídku pak uzavírá Olga Lounová, známá ze seriálu Vyprávěj nebo závodnickém filmu TACHO manželů Landových. Jestli je jen špatně hrající zpěvačka nebo průměrně zpívající herečka, nechť každý posoudí sám.

Naopak o nadání hudebního skladatele Jana P. Muchowa, který je držitelem čtyř Českých lvů za hudbu k snímkům jako Jedna ruka netleská nebo Ve stínu, by pochyboval málokdo. Jeho filmové role jsou však méně známé. Objevil se v Samotářích nebo v podobně laděném (a taktéž Ondříčkově) Šeptej, kde byl více než důstojným hereckým protějškem Tatiany Vilhelmové. V Šeptej si zahrála i Muchowova kolegyně z kapely Ecstasy of Saint Theresa Kateřina Winterová, která je ovšem hlavní profesí herečka. Málo známé jsou též role Tomáše Hájíčka, frontmana skupiny Krucipüsk, z pohádky Pán hradu nebo koláže lidských osudů Burácení, kde účinkoval také Richard Müller. Nutno však dodat, že oba filmy jsou poměrně neznámé a nepříliš přesvědčivé.

Nové tváře

V posledních několika letech se stal seriálovým specialistou hudebník Martin E. Kyšperský. V roce 2017 se objevil hned ve dvou povedených seriálech České televize – Trpaslík a Svět pod hlavou. Letos byl k vidění v černohumorném seriálu z prostředí krematoria Světlu vstříc a minisérii Rédl, která je jedním z největších překvapení letošní filmové sezóny a zároveň náznakem možné renesance Jana Hřebejka. V Trpaslíkovi se kromě Kyšperského mihla ještě Marie Bláhovcová z Kieslowski coby nabručená sekretářka Martina Hoffmana. Mezi herečky či spíše neherečky již můžeme počítat i Anetu Langerovou, která si zahrála hlavní roli v ambiciózním, ale nepříliš divácky atraktivním životopisném snímku o ruské básnířce Anně Barkovové 8 hlav šílenství. Nejnovějším přírůstkem do herecké rodiny je pak Jiří Konvalinka (Vložte kočku, Mutanti hledaj východisko), který byl obsazen do hlavní role minimalistického psychologického dramatu o fyzickém a psychickém rozpadu vrcholového cyklisty a jeho manželství Domestik.

Kvalita filmů, do kterých jsou hudebníci obsazováni, je často přímo úměrná kvalitě jejich hudby. Přitom ty nejobskurnější a nejpokleslejší bývají divácky i posluchačsky nejúspěšnější. Ani v zahraničí však není populární jen to umělecky a řemeslně hodnotné, jak by se mohlo zdát z předchozího článku. Cizojazyčná tvorba se k nám většinou prostě jenom dostává skrze nějaký filtr. Není tedy důvod propadat skepsi, stačí jenom být vybíraví a vytvářet si vlastní filtry.

Titulní foto © Česká televize