Tritest I: Top Taylor (Grand Pacific vs. Auditorium vs. Orchestra)

Po klasických recenzích vám možná přijde vhod soubor kratších postřehů a pocitů doplněných srovnávací zvukovou ukázkou se stejnými motivy a natočenou ve stejných podmínkách. Při první návštěvě obří prodejny hudebnin mě tenhle formát napadl, když jsem se namátkově prodrnkával tamní nepřebernou záplavou kytar a začaly se mi vyjevovat skupinky nástrojů s nějakým společným jmenovatelem.

Takže jsem si je postupně nosil do odhlučněné basové zkušebny (kytarové byly pořád obsazené) a začal ochutnávat trojici špičkových Taylorů, které mi něčím padly do oka i ucha.

1. TAYLOR Builder's Edition 717e

Nejklasičtější kombinace horní desky ze smrku sitka, se zády a luby z indického palisandru ovšem se speciálním tělem tzv. round shoulder dreadnought, což je poznávací znamení řady Grand Pacific. Tento tvar není tak hranatý jako typické „Déčko“, má oblejší kontury, což má zajistit lepší zvukové detaily vyžadované dnešními instrumentálními kytaristy, ovšem při současném zachování průrazného a mohutně basového zvuku.

I když jsem byl ve škole vždycky béčkař, tak v akustikách jsem jednoznačně déčkař, protože mému stylu hraní sedí nejvíc. Patentované V žebrování, kterým se Taylor odlišuje od 99,9 % ostatních výrobců používajících už víc než sto let žebrování X, má přinést vyšší hlasitost, delší sustain a lepší intonaci. Esteticky krásně vyvážená kytara, ladící barvy materiálu i lemovek, vyloženě se mi na pohled líbí.

Po prvním hrábnutí do strun dostáváme bohatý cinkavý zvuk připomínající až dvanáctistrunnou kytaru s nekonečným sustainem. Opravdu radost hrát, však poslechněte sami.

2. TAYLOR 814ce DLX V-Class Bracing 2018

Nejklasičtější z klasických Taylorů, tedy smrk sitka + indický palisandr ve tvaru Grand Auditorium, který v sobě spojuje výhody předchozích typů a přidává vyrovnanost a detail vyžadovaný dnešními fingerstyle kytaristy, u kterých je GA nejvyhledávanějším tělem. Tentokrát v nejvyšší řadě Deluxe, která kromě V žebrování přidává exkluzivní ladicí mechaniky Gotoh, decentní palisandrový armrest (zkosení horní hrany aby netlačila do předloktí) a plno ozdobných prvků z javoru a perleti. Další zajímavý detail je hmatník z takzvaného stripped ebony, tj. ebenu, který není černočerný.

Na Taylor roadshow jsem se dověděl, že stejnoměrně černé je pouze jádro ebenového stromu a různobarevný zbytek se donedávna vyhazoval jako bezcenný (taky protože muzikanti nekonečně mudrují, jak ten nečerný eben brutálně kazí zvuk (až takové dokážeme být modelky, které vzhled nadřadí všemu ostatnímu). Proto je skvělé, že někdo našel koule se postavit proti tomuto předsudku nejen z důvodů ekonomických, ale hlavně ekologických. A navíc ten hmatník vypadá efektně!

Přestože musím přiznat, že mám radši vizuálně jednodušší styl, použitá forma zdobení je přesně na hraně toho, co ještě snesu. Movitější zákazník má ovšem obvykle jiné estetické cítění a za svoje vynaložené prostředky si žádá i optické důkazy hodnotné investice. Provedení je samozřejmě bezchybné a u všech nástrojů je špičková hratelnost (na čemž si Taylor zakládá). Zvukově tolik necinká a nebasuje jako předchozí D, ale je perfektně vyrovnaná ve všech polohách a stylech. Produkuje výrazný, středovější zvuk, který se bude dobře prosazovat i při nižších hlasitostech.

3. TAYLOR 618e

Jako třetí do party mě zaujal obligátní sitka smrk, ale tentokrát s javorem. Řada 600 je praktické vyjádření Tayloru k udržitelné výrobě, kdy nespotřebovává exotické dřevo, ale pouze lokální dřeviny, navíc ve spolupráci s univerzitou také speciálně vysazuje „kytarové lesy“ s výrazně vyšší výtěžností, než v přírodě volně rostoucí. Ostatně aby za pár desítek let bylo vůbec z čeho kytary vyrábět.

Javorové kytary nejsou příliš oblíbené, protože (slovy Taylora) „blonďatou“ akustiku si skoro nikdo nevybere jako první kytaru (já mám sice doma už dvě, ale je fakt, že první nebyly), navíc se obvykle javor považuje za příliš ostrý. Proto u Taylorů zapracovali na zvukovém vyladění i na speciálních povrchových úpravách, které se za mě vydařily nadmíru. Tmavě žíhaný javor v barvě lesního medu nebo vyzrálého rumu či bourbonu je prostě přirozeně nádherný. Navíc tady s tělem ve tvaru Grand Orchestra, což je největší Taylorem vyráběná kytara.

Při prvním doteku vás oslní doslova obrovské basy, až skoro máte pocit, že držíte barytonku. V tomto případě javor funguje synergicky skvěle, protože dodává mohutnému zvuku projekci, konkrétnost a svým způsobem komprimovanost (jak to důvěrně znám i ze své obrovské smrk/javor barytonky). Tenhle kousek nám úplně učaroval, je to prostě kus kytary po všech směrech.

Neváhejte s návštěvou jakékoli Taylor Road Show, kde máte jedinečnou šanci si osahat fantastické kytary, navíc i s odborným výkladem plným zajímavých detailů – doporučuje deset doktorů z deseti Hyeniků. Všechny tři testované kousky byly vynikající, byla čirá radost na ně preludovat a někdy se opravdu vyplatí trochu si připlatit. Ale abychom ctili pilíře demokracie, tak příště se podíváme na úplně opačnou stranu rozměrového i cenového spektra a proklepneme si dojmy z tria mini kytar.