Velké divadlo s malým kašpárkem #5: když zvuk nelze vytvořit na pódiu

Jak do nahrávek dostat „divné zvuky“? Kovy sice mohou zvuk obohatit, ale brzy se ukáže, že barel a tubulární a ploché zvony i se stojany se nechtějí nejen vejít do kapelové dodávky, ale v malých klubech je není ani kam postavit. Zmiňovat takovou drobnost, že spoluhráče brzo přestane bavit pomáhat nosit a skládat všechny stojany, na které se zavěšují, ani nemá cenu. Nemluvě o tom, že vysněný zvuk brzdícího vlaku, jímž by měl koncert vyvrcholit, stejně zůstane jen snem. Anebo ne?

Je tu jedno řešení – sampler. Dobu své slávy sice má dávno za sebou, průkopníci na elektronické scéně jej začali používat v půlce osmdesátých let, a protože se jich pak chopili hiphopeři, hodně se používaly ještě v první dekádě nového tisícletí. Co dokázaly, ukazují dobře první dvě alba od The Young Gods, o plejádě hiphopových producentů nemluvě. Od té doby však prodělaly počítače tak prudký rozvoj, že se většina samplerů nedá ani prodat. Na přehrání pár zvuků obohacujících kapelový sound se však stále hodí nejlépe. S jednoduchými samplery se pracuje snáze než s počítačem.

Samozřejmě i dnes existují sofistikované samplery, jako Elektron Octatrack a Digitakt či vrcholné MPC X od Akaie, ale naučit se je ovládat trvá týdny a na to nemá skoro nikdo nejen čas, ale ani chuť. Navíc je většina funkcí pro obyčejného uživatele nadbytečná.

Naštěstí je na trhu ještě pár jednoduchých samplerů, i když skoro žádný nenabízí to, co letité SK-1 a SK-5 od Casia. Byly to sice jen hračky s pár špatnými zvuky a jen osmibitovými samply délky 0,7 sekundy. SK-1 měl jen jeden, ale SK-5 čtyři, které šly všechny spouštět přes sebe, bylo z nich možné udělat smyčku nebo hrát z nich melodii. Samplovat se na nich učili Björk, Aphex Twin i Nine Inch Nails.

Dnes bohužel žádný z nástrojů od velkých výrobců podobné komplexní možnosti nenabízí, přestal se vyrábět i Microsampler od Korgu, ale něco ještě k mání je. Po začátek se dá použít Akai MPX 8 za dva a půl tisíce. Umožňuje současně přehrát až osm různých samplů, což stačí. Na kartě jde uchovávat další a nahrání nových nezabere moc času. Samply lze i přelaďovat byť jen v rámci jedné oktávy a přeladěný je nutné uložit na volný pad. A komu by to nestačilo, pro toho tu je MPX 16 za 4700 s dvojnásobnou kapacitou a některými funkcemi navíc.

Komu se nechce spouště samply ručně, tedy prstem, a rád by z nich vytvořil základ, pro toho jsou nejlepší samplery se sekvencerem. Klasiku představují samplery od Korgu v řadě Electribe nebo série SP od Bosse, ve které se stále vyrábí SP-404. Podobná zařízení se však dají pořídit levněji, sampler v rámci série Korg Volca je nabízen za 3500. Na něm si lze ze samplů sestavovat i jednoduché doprovody. Každý sampl lze nejen efektovat, dát mu reverb či ho echovat nebo ho přehrávat odzadu, ale s jistými obtížemi taky měnit výšku jeho tónu a přeladění si zaznamenat pomocí funkce motion sekvencer. A pokud už nějakou Volcu máme, dají se dobře synchronizovat.

Jasně, že se zvukově Volca nevyrovná vrcholným Elektronům, ale na druhou stranu, pokud chceme používat vlastní samply, zvláště údery do různých kovových perkusí či skřípání nebo hukoty a rachoty, tak to není až tak velký problém, tam nezáleží na tom, jak že samply jsou jen šestnáctibitové a frekvence vzorková je jen 31,25 kHz. Vlastní samply obvykle nevznikají ve studiových podmínkách.

Nahrávat se dají přímo do sampleru, ale pokud má sampler kartu, nebo se dá připojit přes USB k počítači a umí zpracovávat wavy – což dneska umí většina – je lepší si samply nahrát do počítače, kde se upraví. Hotové se pak přenesou přenést do sampleru. Nejde jen o to, že úpravy samplů v sampleru jsou trochu opruz, ale takto je šance, že se samply podaří uchovat do budoucna a používat je i v jiném zařízení.

Pokud chce člověk hodně experimentovat, je tu ještě jedna možnost – osmibitový Microgranny od Bastl Instruments, funguje na trochu odlišném způsobu. Je to sampler granulární, který umožňuje různě pracovat krátkými úseky samplu, různě je deformovat nebo z nich vytvářet z nich mini smyčky. A pokud k němu připojíme přes klávesnici, dají se samply přehrávat v různé výšce tónu. U samplů lze měnit začátku a konce či je přelaďovat, nebo na ně použít bit crusher. Samply se neztrácejí, protože se dají uložit na SD kartu. Ze všech levných zařízení nabízí toto asi největší možnosti. Taky si je koupila řada známých kapel.