Dva: na Apollo zahrají jednu skladbu, na Vinyle celý set

Ceny Apollo a Vinyla: jak scénu vidí organizátoři?

Máme těsně před vyhlášením obou mladých cen hudebních kritiků, Apolla (5. února v holešovickém Podniku) a Vinyly (8. února v Lucerna Music Baru). S organizátory obou cen jsme si povídali o pozadí cen, stavu naší hudební scény i o tom, jestli se proti sobě nějakým způsobem vymezují. Za Apollo odpovídal Pavel Kučera, za Vinylu se o odpovědi podělili Pavel Uretšlégr a Tomáš Grombíř. Fandíte oběma cenám, nebo jen jedné z nich? Liší se nějak jejich postoje? Posuďte sami: a společně s námi to pojďte ověřit také naživo.

Začnu slovy z dva roky starého rozhovoru: „Penězi, prostřednictvím reklamy, se dá zvýšit povědomí u lidí, nezvýší se ale renomé ceny u hudebníků. Toho se dá dosáhnout jen solidní historií – že nominace ukážou na nějaké hudební tendence a hudebníci k nim prostě budou chtít patřit (především umělecky).” Je dnes už podoba, úroveň a renomé vaší ceny taková, abyste určovali trendy?

Tomáš (Vinyla): Čtyři roky jsou na vynesení verdiktu pořád ještě málo. Umělci zpravidla příliš nepřemýšlejí nad povahou ceny, ale normálně je těší skutečnost, že si jich někdo (kdokoli) všiml. Hudební publicisté či kritici také většinou souběžně hlasují ve více cenách – prostě chtějí pomoci svým oblíbencům. No a do toho přijde Vinyla, která má tu drzost, že si dovolí hlasovatele přísně selektovat, aby vznikl výrazně jiný pohled na scénu a od lidí již skutečně tvoří jádro české odborné kritiky. Na druhou stranu selekce porotců určuje Vinyle její mantinely, řada publicistů z takzvaně renomovaných médií se cítí dotčena, že nejsou ve výběru porotců, tak Vinylu ignorují. Tohle mě osobně velmi baví. Ale Vinyla nemá a nechce provokovat, jen myslím, že není úplně prospěšné, aby se tady všichni svorně plácali po ramenou – přičemž za hranicemi po našich skvostech neštěkne pes. Tendence je nebát se být odvážný i za cenu, že se to některých dotkne. Zároveň si pořád uvědomujeme, jak obtížné a ošidné je pořádání jakýchkoli cen. Loňský rok byl co do počtu kvalitních alb velmi vydařený a Vinyla, bohužel, ukáže jen na malý výsek.

Pavel (Apollo): Já jsem od prvopočátku říkal, že k tomu, aby vznikl nějaký reálný obraz o té ceně, musí se předat minimálně pětkrát. Protože až v té řadě nominovaných a oceněných je teprve dobře poznat, kam se ubírá. Nicméně už teď si myslím, že je Apollo cena poměrně vyprofilovaná. A její renomé si myslím, že zatím stále roste. Nominovaní i ocenění se následně dostali do širšího povědomí, do čehož počítám i to, že Boris Carloff nebo Bratři Orffové poté, co vyhráli Apollo, dostali i cenu Anděl. Čímž určitě nechci říct, že by se tak bez Apolla nestalo, ale osobně si myslím, že k určitému zviditelnění těchto alb a interpretů zásluhou Apolla došlo. A to byl primární cíl těchto cen a jsem za to moc rád.


Jakým způsobem byste chtěli podpořit renomé ceny zvýšit v příštích letech – větší medializací, využitím klíčových velkých partnerů, speciálně u Vinyly už tím přesunem do Prahy?

Pavel (Apollo): Letos je už podruhé hlavním mediálním partnerem Apollo Česká televize, která letos opět natáčí dokument o udílení, který bude odvysílán 4. března na ČT art. Ten loňský dokument, který točil Šimon Šafránek, se podle mého názoru hodně povedl a opět to mělo pro Apollo velký význam. Mimo jiné i proto, že například loňské udílení nebylo veřejné (letos je tomu jinak) a tak se na samotný slavností večer mohli jeho prostřednictvím podívat i hudební fanoušci. Takže spolupráce s Českou televizí je pro Apollo na té mediální úrovni teď klíčová, byť samotný živý přenos neplánujeme. Nemyslím si, že je to potřeba. Dokument, který nominované sleduje i v jejich domácím prostředí mimo samotné udílení, to podle mě splňuje výborně.

Pavel (Vinyla): Přesun do Prahy jsme zvažovali dlouho, nakonec jsme se rozhodli minimálně pro letošní rok to zkusit v Praze. Cena jako taková prochází určitým vývojem, nemyslím si, že do budoucna musíme nutně zakotvit v Praze. Přesun ale určitě také souvisí s vstřícným jednáním vedení LMB, kterému patří velké díky.

Máte nějaké vysvětlení pro očividnou emancipaci české nezávislé scény za poslední roky. Co všechno podle vašeho názoru na tomto má podíl? Přikládáte částečný vliv na tento stav také nově vzniklým hudebním cenám, které o české hudební scéně rozvířili větší diskuzi?

Pavel (Apollo): To nedovedu posoudit. Rád bych věřil, že tomu tak je a o to, jak už jsem říkal, šlo v první řadě. Ale těch faktorů může být mnohem víc. Mimo jiné zejména ten, že podle mého názoru u nás v současné době neexistuje výrazně dobrý střední proud. Spousta lidí pop považuje za sprosté slovo. Já to tak nikdy neměl, ale mám rád dobrý pop a ten podle mě u nás spíš nevzniká. Oproti tomu se na nezávislé scéně děje spousta skvělých věcí, výrazně lepších než v tom středním proudu. A to je podle mě jedním z důvodů, proč tomu tak je.

Tomáš (Vinyla): Ceny v tomto nemohou nic změnit, ani nemohou být iniciátorem kreativity. Jednoznačně je to kombinace internetu a dostupnosti techniky. Přístup k nové hudbě se zrovnoprávnil bez ohledu, jestli žiješ v Praze nebo v Podkrkonoší. Zatímco v Praze chodíš na večírky, v Podkrkonoší nemáš co dělat, tak si doma skládáš – samozřejmě je tenhle výrok silně zjednodušený, ale chci tím jen poukázat na fakt, že většina nominovaných v letošním ročníku jsou mimopražské projekty.


Zlepšilo se podle vašeho názoru za poslední roky kromě evidentního posunu u samotných hudebníků částečně také naše kulturní prostředí, i s ohledem na relevantní podporu ze strany státních institucí? Nebo je zlepšování kulturního kontextu stále jen otázkou jakýchsi spodních proudů, rostoucí občanské společnosti, bez podpory „těch nahoře“?

Pavel (Apollo): To je dost složitá otázka. Já si myslím, že určitá státní podpora kultury jako celku je samozřejmě důležitá. Země jako Francie nebo Švédsko chápou, že hudební průmysl může generovat zisk, je to průmysl jako každý jiný. A tak svoje hudebníky podporují, protože vědí, že si to pak od nich vyberou na daních. To u nás nefunguje. Na druhou stranu si nemyslím, že by kultura měla žít jenom z dotací. Nějaký zájem publika, životaschopnost, je podle mě nezbytná, jinak podle mě dochází k odtržení od reality. Bylo by dobré, kdyby stát hudebníkům umělcům pomáhal v začátcích, po určité době by ale každý měl být odpovědný sám za sebe.

Tomáš (Vinyla): Konkrétně my si nemůžeme stěžovat, Vinyla je zásadní měrou financovaná právě z grantů ministerstva kultury. Myslím, že systém komisí, které o podpoře rozhodují, je v základu nastaven dobře. Spíš je smutné sledovat dohadování, kolik se grantech rozdělí – suma odpovídající několika centimetrům Blanky? Kultura není priorita a je pro politiky potenciálně nebezpečná, protože by mohla vést ke kritickému myšlení. Osobně si myslím, že by se měla více podporovat živá a současná kultura v regionech, v Praze je akcí víc než dost, jen si vzájemně přitahují publikum, a tahle kulturní disproporce mezi centrem a periferií není úplně zdravá.

Ceny Apollo se předávají jen tři dny před Vinylou a v programu máte totožného interpreta Dva. Znamená to, že mezi vámi nefunguje komunikace tak, jak byste si přáli? Spolupracujete, fungujete stále nezávisle, nebo se proti sobě začínáte vymezovat a směřujete jiným směrem?

Pavel (Apollo): My jsme se k žádné komunikaci na této úrovni nikdy navzájem nezavázali. Apollo a Vinyla jsou dva samostatné subjekty. Ceny Apollo se udílejí už třetím rokem téměř v totožném termínu. První ročník byl v půlce ledna, ale po novém roce bylo těžké některé věci řešit, protože jsou lidi ještě duchem u štědrovečerní večeře. Čili termín udílení Apolla 2014 byl v podstatě daný a snadno odvoditelný. Proč se Vinyla rozhodla uspořádat svůj večer ve stejném týdnu, kdy bývá Apollo, je samozřejmě otázka spíše na ně. Osobně to ale neřeším. Že máme stejné nominované jako problém nevidím vůbec. Je to jenom dobře.

Tomáš (Vinyla): Ceny mlčky koexistují vedle sebe, panuje nevyslovená leč zjevná rivalita, která ale, myslím, má pozitivní dopad na scénu, protože obě ceny se tak i proti své vůli musejí vyvíjet, zlepšovat, aby se vzájemně trumfly a zastínily. Pro nás je to mnoho práce navíc, pro hudebníky jistota, že jim někdo pomáhá s promem. Takže schizofrenní stav dvou podobných cen je možná lepší než jedna cena, která by měla monopol a opájela se vlastní důležitostí. Jinak se v nominacích s Apollem potkáváme stále méně – letos pouze DVA – proto hrají na obou akcích (na Vinyle plnohodnotný koncertní set). Apollo směřuje více do popu a kam směřuje Vinyla, to by měl ohodnotit někdo jiný.


Ve srovnání s loňským ročníkem, chystáte i nějaký upgrade v koncepci večera?

Pavel (Apollo): Apollo se každý rok udílí na jiném místě. To byl od začátku plán. Pokaždé je záměr, aby prostředí odpovídalo tomu, jak vypadá seznam nominovaných. A řekl bych, že Podnik byla skvělá volba, protože řada z nominovaných tam i hrála samostatné koncerty. Jinak je ale ta koncepce večera plus mínus stejná. Cílem je, aby zahráli všichni nominovaní, což se většinou daří. Nepovedlo se to poprvé letos v případě Lenky Dusilové, která už měla na stejný termín sjednaný koncert z léta. To je vždycky trochu ruská ruleta. Jako upgrade proti loňskému ročníku, který byl pouze pro zvané hosty, je ale letos to, že je udílení opět pro veřejnost a na slavnostní večer se prodávají vstupenky. Stejně, jako tomu bylo před dvěma lety v SaSaZu.

Pavel (Vinyla): Obměna moderátorů je asi naprosto běžná záležitost. Letos jsme se domluvili s klukama z Vosto5, což nás upřímně dost těší. Věci od Vosto5 máme rádi, stejně jako moderování různých akcí v jejich podání. Uvidíme, co si přichystají do LMB. Co se týče hudebního programu: speciální bude určitě vystoupení Vložte kočku, kteří zahrají kompletně celou, Vinylou oceněnou desku SEAT. Naopak kdo chce vidět v Praze DVA, tak v Lucerna Music Baru bude mít na dlouho poslední příležitost. Dle všeho by se mělo jednat o jejich poslední pražský koncert před plánovaným turné v Austrálii a na Novém Zélandu.

Na Frontmanovi před časem vody české nezávislé hudební kritiky rozvířil rozhovor s Danem Bártou, který hovořil o nekompetenci hudebních kritiků a v souvislosti s kapelama mj. „intošských kravinách bez stopy zvládnutého řemesla a exhibicích představ o své vlastní vynalézavosti“. Měla by hudební kritika na jedné straně a hudba na straně druhé podle vás naplňovat nějaká kritéria?

Pavel (Apollo): Já si myslím, že to byl od Dana trochu nešťastný výrok, který si pak žil vlastním životem. Co se týče populární hudby a zejména rocku, její dějiny vždycky psali spíš samouci než konzervatoristi. Od Presleyho přes The Beatles, Boba Dylana a Sex Pistols po Radiohead, kteří právě z neznalosti a porušováním pravidel posouvali věci dál. Nejklasičtější příklad je Yesterday, kterou, jak známo, McCartney napsal vlastně špatně a žádný školený komponista by takto tu harmonii nevystavěl. Ostatně je známo, že sám McCartney dodnes neumí noty. Dělá to z něj snad horšího hudebníka? A jestli by měl hudební kritik umět na něco hrát? Znám řadu těch, kteří hrají v úspěšných kapelách. Hudební kritika ale není o hraní nebo o znalosti not. Hudební kritik by měl samozřejmě v první řadě umět psát. A pak by měl mít povědomost o tom, o čem píše.

Pavel (Vinyla): Na tohle téma toho bylo řečeno už dost a vlastně bych se k němu nerad dál vyjadřoval. Mimo jiné proto, že samozřejmě nemůžu být nestranný. Ale pěkně na danou situaci zareagovali ve svých textech třeba Pavel Klusák v LN nebo Karel Veselý v A2.

Máte k některým letošním účinkujícím osobnější vztah? Může takové kritériem sehrát nějakou roli v nominacích?

Pavel (Apollo): Jak jsem říkal, cílem vždy je, aby hráli všichni nominovaní. V začátcích se nám někdo neustále pokoušel podsouvat, že by tam měl zahrát i ten a ten, protože by to dodalo akci větší prestiž. S tím nesouhlasím. Večer by měl patřit především těm, kteří jsou na tu cenu nominování. A tak to bude i v budoucnu.

Pavel (Vinyla): Kritérium výběru interpretů na vyhlášení nemá s našimi sympatiemi, nadto ryze osobními, vůbec co dělat. Set na vyhlášení se snažíme složit tak, aby byl pestrý a aby hlavně odrážel situaci na současné české scéně. A v ideálním případě, tak jako letos, aby se line-up i protnul s nominacemi Vinyly.


Jakou muziku sami aktuálně posloucháte nejčastěji?

Pavel (Apollo): Úplně nejčastěji Ivana Mládka, na kterém jsem sám vyrostl a momentálně ho miluje můj dvouletý syn, který se ho neustále dožaduje v autě :) Jinak jsem ale v uplynulém roce nejvíc poslouchal asi The Black Keys, Simona & Garfunkela, Jungle, Todda Terjeho, Tennis nebo Terryho Calliera.

Pavel (Vinyla) Tak za mě jen namátkou několik jmen: St. Vincent, Tune-yards, Son Lux, Paus, Einstürzende Neubauten, Tape, Wildbird and Peacedrums, Arca, z českých třeba Kyklos Galaktikos, DVA, Kalle, Deaths, Květy, Strangers in The City. Naživo například kapely kolem Silver Rocket, ale třeba taky Oldřich Janota.

Živíte se hlavně aktivitami spojenými s kulturou? Daří se vám je navzájem podporovat, aby generovaly větší efekt?

Pavel (Apollo): Živím se i spoustou jiných věcí. Někdy se to daří skloubit líp, někdy hůř, ale zatím to pořád ještě jde. :)

Pavel (Vinyla): Já třeba pracuji ve firmě, která se zabývá vzděláváním ve víně a vinné kultuře – sommelierské kurzy apod. A taky z části obchodujeme s vínem. Práce mě baví a nevím, zda bych do budoucna měnil. Abych řekl pravdu, práce na plný úvazek v kultuře mě vlastně vůbec neláká. Můj aktuální stav, kdy kromě mého civilního zaměstnání ještě produkuji Vinylu a jsem součástí týmu festivalu Beseda u Bigbítu, mi naprosto stačí. Prostor pro další aktivitu bych už hledal jen stěží, a hlavně nevím, zda by na ni zbyla nějaká energie...

Co v našem kulturním prostoru byte chtěli změnit 1/ v pozici ministra kultury, 2/ v pozici vlivného donátora české kultury?

Pavel (Apollo): Nejsem v té pozici, tak nedovedu odpovědět. Snažím se ale dělat něco pro to, aby se dostalo uznání hudebníkům, kteří si to zaslouží. To bych určitě dělal i dál, jenom bych měl větší možnosti.

Tomáš (Vinyla): V roli ministra kultury – třebaže to není v jeho kompetencích – bych radikálně změnil Český rozhlas a Českou televizi. Jsou to veřejnoprávní média a přitom poplatně pochlebují posluchačům a divákům, tuhle roli ve společnosti dostatečně plní soukromá média. Ta veřejnoprávní mají zvedat laťku, provokovat, inovovat, objevovat. Současný stav je přesně opačný. Pro kulturnost národa je úroveň obou zmíněných institucí daleko větší problém než objem peněz, které MK ČR rozdělí na grantech.

Tagy: