Kryštof a Agrofert po hádkách

Pár dní před po čertech velkým koncertem Venku je hezky na Letné padaly hlavy. Kryštof s Agrofertem rozvázal spolupráci. Obě strany věc prozatím odmítají komentovat, tudíž mi nechali volné pole působnosti.

Byla by to taková pěkná tečka za baladou o rozbitém generátoru náhodných veršů. Jenže Babiš by nosnici zlatých vajec jako premiérské křeslo pustil jedině tehdy, kdyby opravdu nebylo zbytí. Možná že Krajčovi zatrnulo, že se na letenské pláni i bez Kryštofu sejdou stovky tisíc lidí, jak se domnívá Topolánek, a možná také ví něco, co sociální demokracie netuší, jak věští Ivan Bartoš. Spíš ale hejt na Babiše, provázený překotnou politizací kultury, největší tuzemskou kapelu donutil poohlédnout se po méně exponovaném miliardáři. Zatím to nevypadá, že by (slovy jiného slezského barda Jarka Nohavici) Babišovi došlo zlato a Kryštofu trpělivost.

Naneštěstí pro Kryštofa je celkem fuk, jestli upřednostní Bakalu, Kellnera, Křetínského, Tykače nebo Valentu. Kryštof není Lucie, která čistá vyšla i z vánočního mejdanu PPF, jejímž čínským endorserem je Kollerem tolik proklínaný „bolševik Zeman“. Kryštofově růstu Krajčo obětovat všechno. Včetně své někdejší nonkonformní aureoly, obtisknuté například v PoHádkách, nebo tváře propůjčené kdekomu; Petře Buzkové, už zmíněnému Topolánkovi anebo Karlu Schwarzenbergovi. Vlastně se tak stal zosobněním šoubyznysu, který na Kryštof rád svádí své vlastní chyby, a také kouřovou clonou pro politické námluvy ostatních Slavíků (Lucie Bílá, Michal David, Daniel Hůlka).

Krajčo se jim zjevně hodně chtěl vyrovnat. První na ráně ale není proto, že by je přerostl, ale že mu citelně schází základy oborové diplomacie zrovna jako početná kamarila, která by ho chránila před jeho (textařskými) přešlapy. Odtud jeho neochvějná víra, že „jen říká, co si myslí.“

Jakkoliv zbytečné je ho za to litovat, Krajčovy chyby sotva všechny ostatní kapely soustředěné na byznys vykreslují v příznivějším světle. Opravdu je David Koller větší charakter, když za dvacet míčů zahrál i s celou Lucií sedmi stovkám VIP klíčového prezidentova sponzora a ostatní si na comeback počkali ještě šest let? Nebo Mirai, kteří na half playback hrají na libovolných cenách z diáře Libora Boučka?

Ještě hůř – posteskne-li si Majkláč, že mladí muzikanti nejsou tolik uvěřitelní, nijak to nesouvisí s hospodářskou konjunkturou, ze které profitují jen nemnozí. Spíš se mu jako bumerang vrací, že jim před deseti lety dal návod, jak vést kapelu jako firmu. Promyšlený byznys plán a PR mohou pomoct se zviditelnit. Nikdy ale nenahradí skutečnou kreativitu pramenící z prostředí, které na upjaté obchodní nebo korporátní prostředí dělá dlouhý nos, protože není žádnému sponzoru zavázané, nebo se jim programově vyhýbá. U Krajča, který za závratnou kariéru vděčí stejnou měrou galejím na poště a online slovníku rýmů, jen stupňující se tvůrčí impotence a čím dál zmatenější lavírování mezi sponzory víc bijí do očí.