Filip Černý: Sázíme na exkluzivní věci, které hudebníci jinde nezažijí

Filipe, jako ředitel marketingu Kytary.cz stojíš za řadou vašich projektů. Jak to začalo s Festiwallem?

Před rozjezdem prvního ročníku jsme se ve firmě dlouho bavili o tom, že u nás máme spoustu velkých prostor, obrovské parkoviště... a bylo by super tady mít v létě velké podium a hrát. Ve výsledku jsme ale došli k tomu, že by to byl hrozně drahej špás, na víkend stavět drahá podia, platit kapely, stavět techniku a všechny další věci, které se s tím pojí...

Co bylo impulsem, abyste do toho nakonec přece jen šli?

Spouštěčem festivalu byla firma Roland, resp. Boss, který právě připravoval se svým multifunkčním truckem velké road show po Evropě a něco podobného chtěl realizovat i u nás. Měli kamion, který se dá rozložit na standardní podium pro lidi, ale využít třeba i na workshopy. Zkrátka chtěli u nás udělat akci a my se nakonec rozhodli to celé nachystat ještě trochu větší. Chytili jsme tuto příležitost za pačesy a připravili první ročník Festiwallu.

Zaregistroval jsem názor, že hudební veletrhy ve své původní podobě jsou už za zenitem. Ve 21. století na každý pád musí hledat novou tvář. Inspiroval ses nějak u velkých akcí typu Namm Show nebo Musikmesse?

Určitě se nemůžeme rovnat Namm Show ani Musikmesse, už jen proto, že nemáme tak obrovské veletržní prostory a jsme jen „malá firma v Čechách“. Na těchto akcích se mně ale vždycky líbilo to, že se tam navzájem ve vysoké koncentraci a v příjemné atmosféře setkávají muzikanti. To mně přijde zásadní. A hlavně v Čechách tento formát už několik let chyběl. Boom tady byl kolem roku 2000, ale pak to najednou upadlo.

O hudební veletrhy u nás přestal být zájem?

Problém byl asi to, že v tu dobu byly v Praze dva velké veletrhy týden po sobě a probíhaly tam nějaké konkurenční boje. Navíc segment veletrhů šel s nástupem internetu obecně dolů, protože muzikanti najednou měli možnost všechno zjistit z domů, pustit si videa… a měli patrně pocit, že na podobnou akci už chodit nepotřebují.

Cítil jsi, že doba se změnila, že lidé jsou pouze onlajnem už přesycení?

Přesně tak jsem uvažoval. Také já jako kytarista chci mít opravdové zážitky, zažívat něco reálného s živými muzikanty, mít možnost se jich něco přímo zeptat, ne si pasivně pouštět něco doma na internetu. Na Festiwallu jsi celému dění a svým oblíbeným hráčům podstatně blíž, můžeš je vidět z jiného úhlu. A jako důležitý moment mně přišlo takovou akci pro muzikanty zkusit připravit zdarma.

Jakým způsobem Festiwall platíte?

Snažíme se to financovat z druhé strany a zatím se nám daří udržet akci se vstupným zdarma. Výrobci k nám jezdí vystavovat své novinky, financují firemní hráče, nabízí zajímavé workshopy. Ve výsledku je to skvělé spojení příjemného s užitečným. Bez dotací a velké investice z rozpočtu Kytary.cz bychom to ale nezvládli.

Jedním z vrcholů Festiwallu je Na Kloboučku Live Michala Pavlíčka. Dokážete s tímto pořadem spíš pro pamětníky zaujmout i mladší publikum?

Jedná se dodnes o jeden z nejlepších hudebních počinů České televize. A když jsme s Michalem program dramaturgicky stavěli, kladl jsem důraz speciálně na to, aby se tam alespoň v 30 procentech objevily i nějaké mladší tváře a nebylo to jenom vzpomínání. Návštěvníci se v tomto programu můžou těšit třeba i na Davida Stypku, Ráďu Škarohlída z Hentai Corporation, talentovaného kytaristu Adama Krofiana z The Atavists a další. Budou tam také dvě rytmiky, původní rytmika Zelenka-Veselý a nová rytmika Kolouch-Ivan. Koncept je tedy pořád stejný, ale personálně jsme to omladili a věřím, že fungovat to bude skvěle.

Chystáte ve srovnání s loňskem nějaké viditelnější novinky?

Vsadili jsme na exkluzivní věci, které hudebníci jinde nezažijí, což je ostatně i projekt Na Kloboučku Live, a díky našim partnerům se posouváme i technologicky. Hlavní stage bude mít velkou LCD obrazovku, chybět nebude živá videostřižna a samozřejmě budeme mít i prvotřídní zvuk, novinku od firmy Harman. Muzikantské a produkční věci se snažíme mít úplně top, výrobci se chtějí předvést s tím, co mají nového. Celou akci pak budeme streamovat v reálném čase na YouTube.

A co Kumšt Live? Jejich vystoupení jsou pověstná, s čím letos přijdou?

Kluci chtějí udělat regulérní koncertní program obsahující písničky z jednotlivých dílů, staví pro to speciální kapelu a připravují nějakou nabubřelou show, jejíž podobu zatím zahalují rouškou tajemství. Za zmínku pak ještě určitě stojí i Dali Mraz Group, což je kapela českého virtuozního bubeníka Dalibora Mráze. Jedná se o moderní fusion jazzové trio, kde hraje na basu legendární Federico Malaman – chlapík, který si zahrál se špičkou světových hráčů, ti pro muzikanty budou taky zajímavý. A ještě jsem nezmínil třeba unikátní koncert Pocta české baskytaře nebo Czech Beatbox Championship.

Moderovat mistrovství bude Jaro Cossiga?

Společně s Metodějem. A bude u nás i skvělý francouzský raper, beatboxer a zpěvák Tioneb, který fantasticky používá looper. Vyhrál světový šampionát v loopování a smyčkování, takže i dává smysl, aby vedle svého vystoupení tuto soutěž jako jeden z hlavních porotců zaštítil.

Zarezonoval na základě loňského ročníku i někdo z klíčových výrobců na trhu?

Letos se k akci připojila Yamaha. Doveze mj. i britskou kapelu Buck and Evans, která je postavená především na fenomenálním kytaristovi Chrisi Buckovi.

Festiwall jako akce má bavit, vzdělávat, prodávat a sloužit k propojení muzikantů. Na co ty sám kladeš největší akcent?

Hlavní pilíře jsou tři: koncerty, workshopy a veletržní část. Z dalších zajímavých umělců tady bude také spousta sólových finger style kytaristů, třeba Michael Fix z Austrálie je už opravdu velké jméno. Řada umělců pak u nás má také workshopy nebo předváděčku nástrojů a oproti loňsku jsme hodně posunuli také panelové diskuze. Za ně jsem rád, spousta kapel i sólových umělců tyhle informace potřebuje. V panelech sedí top manažeři z bookingu, PR i dalších oblastí, čímž panelovky dostaly odbornější, až konferenční rozměr.

Jak velký zájem o akci mají školy?

V programu už máme potvrzených 700 dětí a dalších 300 jsme ještě produkčně schopní zvládnout. Předpokládám, že akreditace uzavřeme počátkem září. V tomto bloku zahraje kapela Wsedě s Petrem Čtvrtníčkem za bicími, což je vězeňská kapela, která má svoje vystoupení spojené s programem prevence kriminality. Jsou skvělí a mám velkou radost, že jsem k tomuto spojení nějak mohl přispět a že jsme jim mohli trošku pomoct i s vybavením.

Umělci vs. politika, patří takové věci na Festiwall?

Není zvykem, aby se firma stavěla na nějakou stranu, ale velmi podporuju to, když se umělci vyjadřují k politické situaci. Hlasy, které běžně slýchám, aby hudebníci hráli své písničky a nekecali do politiky, se mně nelíbí. Vždyť je to koneckonců celosvětová tradice, na Východě i na Západě, že hudebníci píšou protest songy a dělají prohlášení, je to naprosto legitimní. V tom bych muzikanty určitě chtěl podpořit a vyzvat je k tomu, aby se nebáli říkat věci, které si myslí.

Ty sám to na koncertech děláš?

V současné době vlastně ne, formát s Bechy, se kterou aktuálně vystupuju, se k takovým věcem nehodí. Nicméně v minulosti s kapelou Unifiction jsme dělali i různé prezidentské projevy a spoustu dalších legrácek...

Na čem aktuálně jako muzikant pracuješ, snažíš se pořád zkrotit looper?

Práce s looperem je běh na dlouhou trať. Je to regulérně nový nástroj, se kterým se musíš naučit pracovat, aby ti to všechno sedělo a fungovalo. Je to úplně jiný způsob přemýšlení. Musíš dopředu vědět, co uděláš, než něco nahraješ, abys tím vrstvením vybudoval nějakou smysluplnou hudební formu. Looper mě každopádně pořád drží a teď jsem se taky začal věnovat ukulele, které si místo kytary beru i na dovolenou.

Baví tě ještě i po dvanácti letech od nástupu do Kytary.cz i tvá práce?

Pořád ano, i proto, že se neustále mění. Začínal jsem v Kytary.cz jako externista na částečný úvazek a od té doby se změnilo skoro všechno. Tehdy jsem si chodil sednout s notebookem na dva dny do bývalé kočárkárny v suterénu, kde bylo nasáčkovaných pár produktových manažerů, vedle byl sklad a jeden z majitelů přímo mezi námi dělal byznys, takže to byl dost punk. Od té doby se ale firma neskutečně posunula a vyrostla. Dnes máme kolem 150 zaměstnanců a jsme na deseti zahraničních trzích.

Musel ses nějak proměnit i ty sám?

Všichni ve firmě jsme se museli proměnit. Buď ses musel zásadním způsobem změnit, nebo odejít. Změnil se systém práce, řízení… museli se z nás stát manažeři. A v současné době procházíme dost velkými změnami také v tom, že musíme přemýšlet globálně. Tzn. že u všeho, co s naším marketingovým oddělením vymýšlíme, musíme přemýšlet o tom, jestli to bude fungovat ve Francii, Rumunsku, Maďarsku nebo Polsku. Ne všechno se dá dělat formou copy and paste, současně ale nemáme kapacitu každou kampaň dělat ve specifickém formátu pro každou zemi zvlášť. Je to velká výzva.

Baví mě vaše videa, hlavně už zmíněný Kumšt, celkem dobře si ale vede i Garráž a nedávno jste rozjeli i nový pořad On Air. Jak jsi s nimi spokojený?

Youtube kanálu se celkem věnujeme a na Garráž jsem hrdý – tady především na kolegy, kteří to celé dali dohromady. Nechal jsem je v tom tak trochu plavat a z povzdálí sledoval, jestli se netopí. Celý tým to zvládl skvěle. Na začátku bylo přijetí lidí trochu rozpačité, ale postupně si na ten formát zvykli a teď točíme desátý díl…

Sledovanost některých dílů Garráže převyšuje padesát tisíc. Předpokládám i to zvyšuje motivaci do práce...

Baví mě to a jsem rád, že se to posunulo. Tým, který na tom dělá, se díl od dílu zlepšuje. Pořad tohoto formátu nám tady chyběl. Ale přijde mi vlastně škoda, že něco takového nejsou schopní dělat Česká televize nebo jiná soukromá televize, oni na rozdíl od nás mají obří týmy, prostory a techniku. U pořadu On Air jsme zatím vypustili třetí díl a na nějaké hodnocení je ještě brzy. Jeho formát se mně ale hodně líbí a doufám, že postupně bude mít i vyšší sledovanost, i když se možná ukáže, že lidé delší povídací formáty už moc nechtějí konzumovat. Věřím mu a s kvalitou pořadu jsem naprosto spokojený.

Vraťme se ještě k Festiwallu. Co je na organizaci této akce nejtěžší?

Když se o tom bavíme s Tomášem Paletou, který mně s produkcí pomáhá, vždycky říkáme, že je to rovnice o 360 neznámých. Nejhorší je asi shánění finančních prostředků. Ona taková akce by totiž potřebovala tak pětimilionový rozpočet, což v žádném případě nemáme. Na druhou stranu je ale opět zajímavá výzva domluvit se s výrobci a distributory značek a vyjednat, aby na to přispěli. Jsou to často vleklá jednání, navíc každý chce přispět jinou formou a má jinou firemní politiku. Jednání s nadnárodními korporacemi jsou složitá a někdy je zázrak, že vůbec odpoví. A v tomto kontextu je pak tvým úkolem postavit nějakou smysluplnou dramaturgii. Říkám si, že tohle všechno je nakonec zajímavé specifikum Festiwallu. Kdybych měl nějaký velký budget a mohl si diktovat kapely, které chci, vypadalo by to asi úplně jinak, ale to omezení svým způsobem beru i jako jistou výhodu. Prostě z nabídek, které dostanu, vyberu to nejlepší. A když to není dost dobré, tak zkusím přijít s nápadem – a najednou se z toho zrodí třeba Josh Middleton z Architects nebo Simon McBride. A občas do toho nějak kreativně zasáhnu, třeba pořadem Na Kloboučku Live, který jsme vyloženě na Festiwallu chtěli a přiměli Michala Pavlíčka k omlazení celé show.

Ve většině oblastí, v nichž se pohybuješ, se díváš dopředu. Až budeš ten budget mít za pár let vyšší, jak by Festiwall mohl vypadat?

Chytřejší budu v neděli na konci Festiwallu, po skončení Na Kloboučku Live. Právě tam totiž očekávám největší účast – a jsem zvědavý, jestli ji náš areál pojme a nebude nám malý. Byl by to úspěch, ale otázkou je, co pak dál. Uvažujeme o prostorách, které máme k dispozici a potenciál vidím v rozšíření veletržní části, kvůli které stavíme speciální halu. Vše další už souvisí hlavně s rozvojem celého našeho areálu. Rádi bychom ještě vyrostli a v dohledné době plánujeme zase něco stavět. Podstatné přitom je, že management firmy si Festiwallu hodně cení. Co se interpretů týče, na stole mám už několik velice zajímavých nabídek na rok 2020. Bavíme se o prvoligových světových umělcích a současně partnerech, kteří by nám je mohli pomoct zafinancovat. První jméno bychom rádi vykopli ještě během tohoto roku.